Příběh o princezně Kaguje

Kresliarska animácia síce pekná, posolstvo taktiež, ale príbeh ako taký ma nijako obzvlášť nezaujal. Niekedy mám pocit, že japonské animáky sa ocitnú v užšej nominácii na prestížne ceny len ako pripomienka klasickej animácie bez veľkých počítačových efektov. Neviem prečo, ale z tohto príbehu o princeznej Kaguji ma bavila možno tak prvá polka, kde sa ju jej "rodičia" silou mocou snažili priviesť na cestu pravej princeznej (tá jej adaptácia mi miestami pripomínala Denník princeznej). No druhá polka, a najmä ten duchovný mytologický záver, tak to mi prišlo trochu absurdné. A že 82%? Za mňa určite nie... (16.04.2015)

"Tale Of The Princess Kaguya" je podľa mňa jeden z najsilnejších Ghibli filmov, ktorý som videl. Plný vynikajúcej animácie, ktorá je podľa mňa veľmi kreatívna a originálna, veľmi pekne podáva najznámejší japonský príbeh o princeznej, ktorá chcela len žiť svoj vlastný život, no jej otec mal iné plány a nakoniec sa musela vrátiť odkiaľ prišla. Príbeh je úžasný, no viem si predstaviť, že pre niektorých ľudí to bude trošku monotónne a dlhé. Koniec koncov je to hlavne romantický film a rozprávka, no súčasne sa na niektoré momenty sústredí trošku dlho. Nemyslím si, že je to pre film na škodu a najmä sa stihneme veľa dozvedieť, no trošku viac dynamiky by mu občas neškodilo. Postavy sú podľa mňa zaujímavé, rovnako aj hudba vo filme a celé je to pre mňa úžasné, ako sa im to podarilo dať dokopy. Film určite stojí za to. Pozrite si ho. Hodnotenie: A (31.03.2015)

Dlouhé? Ano. Roztahané? Nikoli. Víte, já nemusím mít v každém filmu akční scény, když mě příběh zaujme i bez nich. A toto je přesně ten případ - vidíme životní příběh princezny od narození přes první krůčky, růst do krásy, stěhování se do města, hostinu po nešťastný konec. Takahata, zdá se, příběhy tohoto typu umí. Dokonce dokáže příběh obohatit lehkým humorem, a to hlavně v momentě, kdy na scénu vstoupí nápadníci. Navíc ta animace je opravdu neotřelá a hudbou mě Hisaiši nikdy nezklamal a nestalo se tak ani teď. 90% (24.09.2015)

Zdrcující.. Takahatův dlouho oodalovaný projekt se převlečen za krásně nakreslenou pohádku vkradl do kin celého světa aby tam s jistou dávkou škodolibosti odhalil svou pravou tvář. Syrová a snad až cynická "oslava života", políček do tváře všem naivním snílkům kteří snad stále věří v to, že život má smysl a láska překoná všechny překážky.. Úplně vidím ty davy zmatených dětí proudících z kinosálů jak se ptají svých poplakávajících maminek a tatínů o čem, že to jakože vlastně bylo.. Já u toho slzel jako želva, protože kdesi uvnitř asi tuším, že ten latentní misantrop má pravdu.. že takhle se to často stává a semele... že často ty opravdu důležité věci odsune jakási touha a zdání čehosi "víc", čehosi "důležitého" ...Je to krásné, vtipné, laskavé, dynamické, autentické.. a nekompromisní (!!!).. Je to jako krásný balvan na srdci. Je to jako to rezolutní NE kterým se svět vysmívá tomu dětskému uvnitř nás.... Chce se mi křičet: Nenávidím tě Takahato!!... a zároveň vím, že to je důkaz síly a geniality tohodle příběhu o "Bambusovém Výhonku". (05.03.2018)

Za kulisami esteticky příjmemného zážitku, za radostí z odkazů na tradiční japonskou kulturu, jde o rozvláčné vyprávění, kterým se táhne toxické poselství, že osudu jednotlivec neunikne ani kdyby se přetrhl. Ale on se stejně nepřetrhne, protože ani tak nespoutané duši, jako je princezna Kaguje, nepřísluší bojovat za své štěstí a komunikovat své city, a už vůbec ne odmlouvat tatínkům. Když na to tak koukám, napadá mě, že velkou Mijazakiho silou bylo, že s citem dokázal z tradičních motivů (nejen) své kultury vytežit nadčasové, potlačit toxické a aktualizovat už nerelevantní. U Takahata mi to zde chybí. (12.03.2022)