V ríši strieborného leva

Film vznikal souběžně s předchozím dílem a ta rychlost výroby je sakra znát. Hlavně zavěrečná půlhodina je dost odflaklá. Prostě tři skupiny stojí a střílí, nikdo se nekreje, občas někdo spadne. Ovšem je to moje první májovka, viděl jsem ji v deseti a pamatuji si ji dodnes. Co na té rychlokvašce je tak zajímavého? (24.12.2012)

Pátá či kolikátá mayovka v řadě... ti indiáni měli tentokrát na hlavě fezy, turbany a ručníky, Old Shatterhand si změnil jméno a velcí náčelníkové neschovávají své poklady v jeskyních, ale staví je na odiv. Kromě těch chaldejských. 90 minut a opět stejný recept užívající přestřelek, chamtivého záporáka (v těch mayovkách jim snad nikdy nejde o nic jiného než zlato, jednou to tedy bylo černé zlato), komické postavičky (otravná dvojice angličanů), únosy, útěky, ordály a spousta scén, jež neposouvají děj a necharakterizují postavy, které to při své plochosti a dětské čitelnosti vlastně ani nepotřebují. +++++ Speciálně těmi božími soudy by se mělo šetřit, jeden na film je příliš. Připomíná mi to jeden vtip... Katecheta v nedělní škole se snaží vysvětlit žákům, co je to zázrak. "Představte, že vylezu na věž, skočím dolů a nic se mi nestane. Co to je?" Pepíček: "No, to je štěstí." "Hm, štěstí, dobře. Ale já vylezu ještě jednou a zase skočím dolů a zase se mi nic nestane. Co je tohle?" "No, to je fakt klika." "Klika, říkáš... ale já vylezu potřetí, skočím dolů a ani teď se mi nic nestane..." "Nojo, to už je trénink." Kara ben Nemsí ten trénink má a proto by nikoho božím soudem neměl být schopen přesvědčit! (23.09.2014)

I když téměř každou scénu podporuje skvostný hudební motiv, k vyššímu levelu to zkrátka nestačí. Tyhle Mayovky jsou jak Baťovy cvičky. A když pokaždé držím palce záporákům, není něco v pořádku. A v každém podobném filmu se objeví nějaká přemoudřelá postava až hanba, tady Mara Durimena (škoda, že skapala až na konci). S postupem času se směju i všem bojovým scénám, které dnes působí neuvěřitelně amatérsky, to máte tak - párkrát se vystřelí a je po boji, hlavní záporák vždycky někam uteče a tam ho zmasakruje buď superstar s X-factorem v jednom Kara ben Nemsi, nebo jinej nechutnej klaďas (Ahmed bla bla). Přesto je to vcelku zábavné, tedy - svým způsobem. (20.08.2011)

Poněvadž Gottlieb režíroval takřka zároveň Divokým Kurdistánem a V říši Stříbrného lva, mohl si dovolit filmy vlastně navázat, což byla dosud v mayovkách věc naprosto průkopnická. Ve srovnání se skvělým předchozím filmem je tento přece jen o trošičku slabší a Angličané jsou o poznání méně údernější, ale podívaná je to stále skvělá. Dějově jsem něco ze stejnojmenného románového cyklu dokonce i našel a například solná jezera jsou zase vypůjčena z prvního dílu prvního Mayova orientálního cyklu Ve stínu pádišáha. (07.03.2005)

Snímek samozřejmě navazuje na předchozí film ´Divokým Kurdistánem´ (1965), avšak literárně chronologicky je opět předním. Aby to tedy mělo nějakou logiku hlavně v návaznosti, je celý příběh tak překopaný, že s původní mayovkou již nemá takřka nic společného. Na snímku se také podepsal značný tvůrčí spěch. Dokud se mayovky držely své popularity a diváci na ně stále byli ochotni chodit, musel být nasazen do kin skutečně co nejdříve.. Po dějové stránce tedy nic moc. Jak prohlásil jeden určitý filmový kritik: “Celý film je jednou sérií bojů, honiček a bitev, což je velmi únavné a také vyznívají naprosto zbytečně.” Nelze nesouhlasit. Tohle přece nemá být žádný akční či válečný film. Dobrodružství z orientu, jak se něco takového jednoduše nazývá, to sice pro někoho může vypadat, ale přímé tolik populární mayovky jsou přeci jen o něčem jiném. Při porovnání s předchozími snímky, kde je hlavní hrdina Kara ben Mensi, se sice viditelně neliší, ani anglický lord Lindsay se svým věrným komorníkem Archiem nezklame svým anglickým humorem, ale pokud se zaměříme na logiku věci, spíše vítězí svévolnost tvůrců a z toho vzniklý zmatek napříč všeho použitého. Bez všímavosti tohoto neduhu se jinak snímek dá po filmové stránce užít a u televizní obrazovky náležitě odpočinout. (02.04.2021)