Winnetou a miešanka Apanači

Nevím, jestli je problém v tom, že jsem tuhle "vinetuovku" viděla poprvé až jako dospělá, tudíž k ní necítím ani nepatrnou dávku nostalgie, nebo jestli je vážně o tolik slabší. Každopádně už se pro tu hloupou, naivní až patetickou ftákovinu těžko hledá obhajoba. Tak se o to ani nebudu snažit. Poslední hrstí hlíny na celuloidové rakvi "Míšenky Apanači" je dabing: Old Shatterhand promlouvá třaslavým a trapně přeskakujícím hlasem pětasedmdesátníka a Samu Hawkinsovi divák rovněž přeje pod paruku kulku z milosti, aby tohoto špatně nakecaného kašpara nebylo nutné dál poslouchat. Špatné, no... ta druhá hvězdička asi přece jen bude z nostalgie k idolům mých kuřecích let. 33% (20.07.2011)

První půl hodina je šílená. Pak se film trošku spraví, přestřelka ve městě je docela fajn, ale přeci jen pokles je strašně znatelný. Carl Bill propustí zajatce a o půl minuty později si to rozmyslí a chce je znovu chytit :) Mezi klasickými 4 díly, poté důstojnými dalšími díly (Old Shatterhand, a oba dva v Údolí smrti) patří tento díl k těm nejslabším. (12.08.2012)

"Ale, ale, ale... a všimněte si, jak jsem tolerantní." Ke slovům klasika lze jen těžko co dodat, producentská horká jehla trčí všude, a pokusy scénáristy pohnout dějem jsou nebývale invenční. Jak se třeba zlouni dozvědí klíčovou informaci? Vykecá jim jí sám... Nebudu prozrazovat, jen napovím, že Vinnetou to nebyl. Je také otázka, co vlastně Apanači na Jeffu Brownovi vidí, když ten přivede takové kamarády. Ale co... Naštěstí občas něco vybuchne, takže hvězdička navíc. (24.06.2009)

Tohle už je hodně slabý odvar legendy. Slaboduchý scénář, ve kterém se údajné moudré postavy chovají jako imbecilové, příběh přes svou triviálnost občas nedává tak úplně smysl a všemu nasazují korunu očividné výpůjčky ze starších mayovek. Jistě, člověk je rád za každé setkání se hrdiny svého dětství, ale říkám si, opravdu bylo tak těžké udržet kvalitu prvních mayovek? (26.05.2019)

A tak jsem si řekl, že se podívám na to, co jsem v mládí "promarnil". Dělat jsem to ale neměl. Ne všechno, co člověk v mládí promarní, musí za něco stát. A v tomhle rozlitém mlíce bylo vody habaděj, a nejen to spousta "éček", barviv, konzervantů, parfémů atd., takže je člověk nakonec rád, že se rozlilo a nemusí je konzumovat - alespoň ne celou dávku a do konce... Ostatně východoněmeckých indiánů jsem si užil dost, jeden můj spolužák se dokonce jmenoval křestním jménem Vinnetou (Sosa). (13.08.2016)