Obsahy(1)
Dokumentární film o přelomovém období v životě hokejisty, který dosáhl v ledním hokeji všech myslitelných met a právem patří mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. Na začátku kariéry si Jaromír Jágr předsevzal, že bude nejlepším hokejistou na světě. V roce 2005 se stal členem prestižního Triple Gold Clubu, sdružujícího hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa... Milan Šíma ve svém dokumentu zachycuje období, kdy se Jaromír Jágr po třech letech strávených v nejvyšší ruské hokejové soutěži rozhodl pro návrat do americké NHL – do týmu Philadelphia Flyers. Jednalo se zároveň o období bilanční a přelomové, mimo jiné i proto, že Jaromír Jágr během svého působení ve Flyers oslavil čtyřicítku. Ve filmu hovoří také ti, kteří Jaromíra Jágra dobře znají: jeho fyzioterapeut a přítel prof. PaedDr. Pavel Kolář, bývalý osobní trenér Marián Jelínek, televizní komentátoři i spoluhráči z NHL. „Džegr“ je pro ně zosobněním vůle a cílevědomosti. Ten, který je ráno první na tréninkovém ledě a večer z něj poslední odchází. Hokejista, který překonal řadu střeleckých rekordů a to ještě zdaleka neřekl poslední slovo. Hvězdu z něj neudělal jen talent, ale hlavně dobrovolná dřina a umění nad hokejem přemýšlet... V pořadu promluví také metropolita českých zemí a Slovenska Vladyka Kryštof, zpovědník a průvodce Jaromíra Jágra světem pravoslaví. Dokument není jen o hokeji, ale i filmem o osobním zrání a víře, přičemž kapitola o víře tvoří závěrečnou část filmu. Sám Jaromír Jágr během svého působení ve Washingtonu na téma víry odpověděl: „Víte, co je na víře to nejkrásnější? To, že víru nemůžeš očurat, protože ti nikdo nezaručí, jak to opravdu je. Kdyby lidem někdo řekl, když budete hodní, tak se najisto dostanete někam, kde je to strašně skvělý, a dal jim jasný důkaz, tak ty lidi, jak jsou vyčuraní, by se chovali hezky jen proto, aby se měli někde ještě líp. A nebyla by v tom pravdivá touha dělat dobrý věci. Ale právě tím, že nevíš a stejně se snažíš být dobrý, v tom je ta cena. Nejistota, to je na té víře vlastně to nejzajímavější. Díky ní se někam dál dostanou jen ty opravdu dobrý duše…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (51)
Jaromír Jágr je pro mne jeden z nejúžasnějších sportovců, jací kdy žili. Šel by o něm natočit několikahodinový dokument, ve kterém by se bylo na co dívat. Tohle je malá sonda mapující převážně období okolo jeho 40. narozenin, které porovnává s počátky jeho kariéry. Je to zajímavé a vzhledem k délce poměrně nabyté a uteče rychle. Ale ta předělaná píseň co neustále hraje v podkresu je příšerná... ()
Vyjma pár vážnějších témat je to malinko žertovně natočenej dokument převážně o návratu Džegra do NHL, kterej vám na tváři vykouzlí upřímnej úsměv. V závěru bohužel ztrácí dech, protože většina zajímavostí, vtipnejch scének a zajímavejch rozhovorů proběhne v první polovině filmečku, a proto taky srážím jednu star, přestože "68" je zkrátka nej nej nej! ()
Nedovedu si představit český hokej a hokej obecně, až jednoho dne, který se nezadržitelně blíží, řekne Jaromír Jágr: "Končím." Jaromír prošel obrovským vývojem osobnosti a dnes je opravdu moudrý a uctívaný skoro všemi fanoušky. O úspěších, které dokázal ve sportu, není třeba vůbec debatovat. Stále se mi ani nechce věřit, jak je možné, že v tak malé zemi, jako je ČR (resp. byla ČSSR), se mohl narodit tak velký hráč, kterému klečela NHL u nohou, hráč, který sbíral jedno individuální ocenění za druhým, přiváděl své soupeře k šílenství svými kličkami a prací s pukem, jeho schopností udržet jej na holi a zakončovat či přesně přihrávat. A ještě neuvěřitelnější je, že i ve svém veteránském věku stále předvádí výkony, při nichž srdce hokejových fanoušků radostí poskakuje. Dokument Stále na vrcholu je zdařilý, ukazuje, v jaké pohodě umí Jágr být, ukazuje i něco z jeho minulosti a kořením jsou záběry z kabiny a rozhovory s jeho spoluhráči. Po Jágrovi zůstane prázdné místo v našem i světovém hokeji. Tak mu přejme hodně zdraví a chutě do hokeje, ať nám dělá radost co nejdéle a ať se ve statistikách posunuje stále nahoru. ()
Sportovní dokumenty mě málokdy vyloženě baví, ale v tomhle případě necelá hodinka utekla jako nic. Pan Šíma prostě není sporťák a jeho střízlivý civilní přístup k Jaromíru Jágrovi jako člověku a ne jako ke stroji na góly je velmi osvěžující. Žádný střihák nejvydařenějších momentů, ale krátké a svižné rozhovory s lidmi z nejrůznějších oblastí spolu s četnými záběry do hokejové šatny. ()
Nestandardně udělaný dokument o Džegrovi, přičemž je použito jak novodobých obrázků a rozhovorů (2012), tak Genu Karla Smyczeka a dalších starších rozhovorů. Navíc promluví samí odborníci na hokej a zároveň je divák vtažen díky autentické americké angličtině při záběrech z Philadelphie do aktuálního dění kolem Jardy. Naprostá spokojenost. ()
Reklama