Tygr a drak: Meč osudu

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Tygr a drak byl filmový epos se vším všudy a asi málokdo čekal, že by se k němu béčkové pokračování mohlo byť jen přiblížit. A taky že nepřiblížilo. Vlastně se jedná o klasické wuxia béčko, které Čína chrlí jak na běžícím pásu a s předchozím dílem to mnoho společného nemá, pokud nepočítám zelený meč a postavu Shu Lien. Choreografie soubojů, o kterých by to tedy mělo být především, má kolísavou kvalitu a místy je vidět, jak moc jsou strojené, hodně se tu kecá o ničem a dojde i na několik nejkýčovitějších žánrových záběrů, které se sice mohou chlubit nádhernými exteriéry, ale mě tady vadily, protože působily strašně účelově. Herecky celkem fajn a potěší i pár hezkých Asiatek, ale ani ony nestojí za to, aby se k filmu v budoucnu vrátil. Průměr. 50% (03.03.2016)

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)

První díl mě také nezaujal, takže k druhému přistupuji obdobně. Super je, že stopáž je o půl hodiny kratší, což znamená méně love story, romance, a létání tedy vše, co nesnáším rapidně ubylo, prostor tedy dostává více akce, která sice není příliš úchvatná a koule rvoucí, ale choreograficky pestrá se zajímavými lokacemi a Donnie je zkrátka Donnie, ten nezklame nikdy a všechny jeho souboje jsou highlightem filmu. Kdyby Wu-xia zmizela úplně jdu i výš. Zábavná trojka.65% (27.02.2016)

Pôvodný Tiger a drak patrí medzi najlepšie filmy, aké som vôbec videl, vo svojej dobe výrazne ovplyvnil môj pohľad na svet filmu a raz za čas si ho s radosťou pozriem. A tak som samozrejme na toto pokračovanie bol celkom zvedavý, ale moc som mu neveril, predsa len s výnimkou pár slávnych mien v obsadení a na poste režiséra to už od začiatku zaváňalo béčkovitosťou a minimom ambícií a navyše niektoré filmy by pokračovanie ani mať nemali a presne tak to aj dopadlo. Dejovo sa to až príliš snaží podobať na pôvodný film, hlavne prvá polovica ho miestami kopíruje až zbytočne moc, ale v podstatne priamočierajšej a béčkovejšej podobe, pričom ma to na moje prekvapenie ani moc nezaujímalo, dej ma vôbec nedokázal vtiahnuť, ale aspoň mi prišiel nadmieru svižný, ubehlo mi to príjemne rýchlo a občas sa objavil aj nejaký moment, v ktorom som ucítil aspoň tieň čara z pôvodného filmu. Po akčnej stránke nie som sklamaný, ale ani výraznejšie spokojnejší. Je jej tu možno až zbytočne moc, ako by si tvorcovia neuvedomovali, že čaro pôvodného filmu nebolo ani zďaleka v bojových scénach, aj keď aj tie boli dokonalé. Na súbojoch musím pochváliť, že nie sú až tak veľkolepé a prehnane digitálne, ako je to v moderných čínskych wu xia zvykom, ale viac sa držia pri zemi, sú celkom pestré a ani choreografia a strih nie sú najhoršie, len jednoducho im chýba nejaká výnimočnosť a predsa len stále aj trochu kvalitnejšie, menej umelé prevedenie. A tak síce ani jeden súboj nemôžem skutočne pochváliť, ale najlepšie sa mi pozeralo práve na tie najkomornejšie a najobyčajnejšie súboje, v ktorých sa stretli len dvaja protivníci v interiéri. Herecké obsadenie je už na tom lepšie, Michelle Yeoh si zopakovala najlepšiu úlohu svojej kariéry a partnerom je jej samotný Donnie Yen, len škoda, že ich postavy mi v tomto príbehu ani neprišli moc zaujímavé a navyše vôbec medzi nimi nefunguje chémia. To isté platí aj o druhom páre, ale ten aspoň zachraňuje Natasha Liu Bordizzo, ktorá mi prišla veľmi sympatická a z celého filmu ma bavila asi najviac. A veľkým sklamaním je Jason Scott Lee, ktorého inak rád vidím, ale do takéhoto filmu sa ani trochu nehodí. A čo sa týka réžie a technickej stránky, rozpočet pravdepodobne nebol najväčší, čo sa podpísalo na menšej výprave a slabších efektoch, ale aj tak mi lokácie a vizuálna stránka v rámci žánru celkom vyhovovali a navyše ani tá akcia nebola najhoršie zvládnutá, ale tá atmosféra a umelecká hodnota pôvodného filmu je na nulovej úrovni, takže v tom najdôležitejšom Yuen Woo-Ping úplne zlyhal. Takže nie som sklamaný, lebo presne toto som aj čakal. Nebolo to zlé, v rámci žánru posledných rokov toto pokračovanie na ten obstojný priemer aj celkom stačí, ale predsa len pôvodný film bol po všetkých stránkach o niekoľko tried ďalej. 62% (29.02.2016)