Ako vytrhnúť veľrybe stoličku

Tento film spolu s "polepšovnou" je jedno fantastické vzpomínání na dobu mého mládí, kdy jsem každý rok v létě trávila prázdniny v Českém ráji, ve skalách u rybníka Vidlák ad. .... Film je nádherný dějově spolu s hereckým obsazením, kdy si užívám Tomáše Holého, Františka Němce a Janičku Preissovou. Co dodat ...? Marie Poledňáková je (byla) Paní režisérkou (16.05.2012)

Tohle se dá vidět stále dokola. Bezprostřední, talentovaný Tomáš Holý, půvabná Jana Preisová. Mladý František Němec. Jen ten opět blbě dabovaný Harapes Klemem. S nemožnými brýlemi. Ovšem hudba, balet, Romeo a Julie, labutí jezero a úžasný nepřekonatelný Spartakus. „Všichni kluci mají tátu. Já nemám ani psa.“ I ty rozhlasové hry, co Vašek poslouchal, měly své kouzlo. No řekněte, kdo tak ještě dnes poslouchá rozhlas? Poledňáková – dobře napsaný příběh, pravděpodobný děj, vtipné dialogy. Místy smutek, místy slzy. I ta soudružky učitelky se daly snést. Všechno tehdy hrálo do noty, i ty tuny sněhu v Krkonoších. Jinovatka na stromech. A kouzelné „na mně se můžeš spolehnout…“. Čepice s obrovskou červenou bambulí. Kombinace horolezce, baletky a jednoho osmiletého čísla zaručuje víc zábavy, než přiblblé současné komedie a sitcomy dohromady. Žena mezi dvěma muži, vždycky jsou dva, když o něco jde. Jinak by to bylo moc jednoduché. Němec s hlavou ve sněhu, vašek hned po něm, situace mají spád a grády. Proč vlastně psát dál. Každý to zná, každý to viděl. Každý se smál. (Dobrá, skoro každý.) Svěží vítr vytržené stoličky by potřebovali dnešní tvůrci jako sůl. (03.11.2008)

Nedávno jsem si připomenul tuto klasiku mého dětství s dcerkou a musím říci, že funguje i po letech. Líbila se mně i mojí dceři. Nicméně to není můj nejoblíbenější film. Občas na mě působil a působí, i znovu po mnoha letech smutně. Tomáš Holý to v podobě Vaška hraje excelentně a nutno říct, že je to on, který film vytahuje z průměru. Jeho věčné hledání táty i smutek bez něj dokáže zahrát výtečně a společně s hudbou vytvoří právě tu posmutnělou atmosféru. V tomto ohledu mám mnohem raději druhý díl, kdy převládne naopak atmosféra bezstarostných prázdnin a radostného dovádění s tátou. (21.05.2021)

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)

Malý a skromný televízny filmíček ,ktorému dnešné české a slovenské filmy nesiahajú ani po kolená. Želám si ,aby takýchto filmov bolo viacej. Dva nestačia. Rodinných komédii je v Česku síce plno ,ale tých rodinných plných normálneho humoru ,ktoré riešia aj dôležité rodinné otázky je fakt málo. Inteligentných filmov je v tunajších končinách jak ropy na Slovensku. A som rád ,že táto dramatická rodinná komédia o chlapcovi ,ktorí poprvýkrát v živote stretne svojho otca patrí k tomu lepšiemu. Ak vás toto nepobavilo potom už fakt neviem. Mali by ste byť menej nároční. 83% Veľmi by ma zaujímalo ,čo by si o tom myslel Tomáš Holý ,keby bol ešte medzi nami... (28.12.2019)