Ako vytrhnúť veľrybe stoličku

Byl jsem tak trošku okraden o hlavní pointu, protože jsem z malých úryvků, které jsem jako dítě viděl věděl, kdo je jeho táta. Nic to ale neubírá na zábavnosti a velmi hezkém příběhu. Herecký výkon všech zúčastněných i toho nejmenšího jsou obdivuhodné a s velmi kvalitním a nečekaně až smutně krásným zakončením mi to dává pět bodů. (18.11.2014)

Příjemná televizní rodinná komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku je pro mne hřejivou vzpomínkou nostalgie dětství bezstarostného a kouzelného. S kapkou hořkosti a sentimentu a hromadou veselí a radosti ze života. Ta roztomilá dětská rozvernost a celková optimistická atmosféra je odzbrojující, uklidňující a potěšující. Je to jeden z ukázkových případu, kdy film neztrácí svou zábavně osvěžující sílu ani po stém shlédnutí. Hvězdou příběhu je malý školák Vašek Benda (velmi zajímavý Tomáš Holý) s jediným přáním o úplném rodinném životě. Svou upřímnou a bezelstnou snahou přivádí jediného svého křehkého rodiče do slepé uličky vyčerpávajícího psychologického nátlaku. Ale s překvapující pravdou je občas těžké se smířit. Hlavní ženskou postavou je Vaškova starostlivá maminka a baletní tanečnice Anna (šarmantní Jana Preissová) ve vichru vzrůstajících nároků rostoucího potomka. A s množstvím nároků dochází potřebná zásoba energie k životu. Hlavní mužskou postavou je náčelník krkonošské horské služby Luboš Rychman (sympatický František Němec) s překvapujícím zjištěním, které navždy změní jeho poklidný samotářský život. Jen nalézt správnou cestu k zacelení hluboké propasti rozčarování. Z dalších postav: upjatý Annin milenec a náročný učitel baletu Jindřich (zajímavý Vlastimil Harapes s hlasem Jiřího Klema). Annina matka a pracovně vytížená zdravotní sestra (Jana Dítětová), socialisticky uvědomělá Vaškova učitelka (Gabriela Vránová), přívětivý mlékárenský řidič (Petr Kostka), či Vaškův spolužák s doplněnou rodinou (Miroslav Vydlák). Potěší taneční ukázky z baletních vsuvek Národního divadla. A laskavý a povznášející duch, který vytrvale vystrkuje z filmu svoji zábavou rozesmátou tvář. (20.11.2016)

Jana Preissová coby úchvatná milfka ve filmu, který je strašně poznamenaný dobou svého vzniku, jakož i neustálým reprízováním v televizi. Vtipu je zde pomálu, film je mnohem spíše truchlivou televizní podívanou o obnově jednoho dávného vztahu (ostatně v zajímavostech se zde píše, že to Poledňáková původně ani jako komedii nezamýšlela). Pokud jde o mě, vždycky mě na tom filmu iritoval ten jeho debilní název, a navíc soudím, že mají stejně všichni radší až druhý díl (s rovněž debilním názvem), takže asi tak. (25.12.2012)

Marie Poledňáková asi dobře věděla co u diváků uspěje a co jim v ne příliš pestrém televizním programu schází. Podle slov mé maminky se v té době stály u kin fronty jak na banány a pomeranče před Vánocemi. To se dneska taky nevidí. Dřív bylo kino v každé větší vesnici a dneska se to ruší kde se dá. Holt je jiná doba. Nicméně trio Jana Preisová, František Němec a Tomáš Holý vypadalo jak kdyby se znalo odjakživa a jen tak náhodou je při tom natáčela kamera. Příběh je celkem obyčejný, ale díky neobyčejnému herectví Tomáše Holého a ostatních představitelů, si nedovedeme český film bez této komedie představit. Už jen ta hudba se zaryje hluboko do mysli a nedá se na ní zapomenout. Stejně tak jako na tu krásnou Vaškovu velrybu, vždycky jsem si přál umět tak hezky malovat... (30.12.2007)

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)