Blázni zo štadióna

V porovnání s prvním dílem určitě zlepšení, neboť v Bláznech ze stadiónu lze oproti Bažantům najít i něco, čemu se dá říkat příběh. Nebo spíše zápletka. Gagů jsou metráky a celé je to tentokrát velice příjemně ztřeštěné. Během příprav uvítání pochodně mě nejvíce pobavila část s moderní sochou, kterou Les Charlots pochopitelně zničili a sestavili z ní úplně jinou, a když se později začalo sportovat, vypukl tak neodolatelný chaos, že nebylo možné se nepobavit.___P.S. Tak tady se Ivan Mládek inspiroval při vymýšlení Sportovních her na Kozím Hrádku! (22.08.2014)

Skvěle praštěný a skvěle šílený příběh čtyř veselých chlapíků co mají něco do sebe. Prožívají příjemný příběh, který by se dal s přehledem nazvat jako oddechovka pro chvíli pohody. Milostný příběh a nějáká ta romantika samozřejmě nesm chybět. Takové ftipy, vychytávky a gegy které jsou tak geniálně použity, jsem opravdu ještě nikde neviděl. Smát se prostě člověk musí, je to zdravé no ne? (13.05.2005)

Toto natočili skutoční blázni. Čistá groteska od samého začiatku, kde netreba hľadať nejaký zmysluplný dej, aj keď by sa tam možno aj dal nájsť. Horšie, že veľmi málo situácii bolo vtipných, a grotesku práve podľa toho musím hodnotiť. Celému filmu by viac sedelo, keby bol kreslený, tá šialenosť by kreslenym postavičkám viac sekla. Toto je jeden z tých filmov, kde je akékoľvek hodnotenie prípustné, všetko závisí od nálady diváka. (07.11.2015)

Po dojetí pelotonu cyklistů to sice ztratilo trošku tempo, ale i tak výborný film! Tohle už dnes nikdo nenatočí! A myslím, že odtud převzal Zdeněk Svěrák nápad s velkou bankovkou, kterou šel obsluhující rozměnit! Nejlepší scény jsou po tom, kdy dostanou radu, jet pořád rovně! Prolízání stanem i s babetama, potom jejich přetahování přes zeď.......... (12.02.2011)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)