Blázni zo štadióna

Při sledování tohoto filmu mně napadalo jak je možné že vzniklo něco tak ztřeštěného, že někdo dal peníze na scénář kde každou chvíli někdo někam spadne nebo někoho udeří. Kadence vtipů (5 za minutu z toho jeden dobrý) je na začátkku filmu příjemným šokem, ale ke konci je už skoro únavná. Je to pocta groteskám, které jsou vtipné natolik jak je vtipný ten či onen karambol? Rozhodně bych nečekal, že mne tolik rozesměje situace, kdy někdo otevře dveře od auta a z nich někdo vypadne na zem... (20.10.2008)

Celé je to založené na nadsázce. To by samo o sobě nebyl problém, protože tak lze snáze dosáhnout extrémní vtipnosti. Tady mi však mnohé gagy moc vtipné nepřišly. Přitom kromě nich už film nic nenabízí; příběh slouží jen jako pojítko mezi jednotlivými vtípky. Zejména v druhé polovině filmu je dost těch povedených, ale na vyšší hodnocení by jich muselo být ještě víc, nebo by příběh musel dávat smysl. Pořád je to ale nadprůměrná komedie. Taková jednohubka po náročném dnu, u které je sebemenší náznak přemýšlení na škodu. Prostě film jen pro pobavení. Já se nasmál dost, ale na to, jak to bylo bláznivé, překvapivě málo. (05.04.2010)

Mám raději verbální humor, takže i když je to gag za gagem, tak já jich ocenil sotva deset. Ať už jsou to fackovací komedie se Spencerem a Hillem, nebo trapnokomedie a la pan účetní, vždy mě to rychle přestane bavit. Blázni ze stadionu jsou vlastně dlouhou groteskou, u které je přemýšlení vysloveně nežádoucí, protože je to právě ta absurdita, které se má divák zasmát. Tzn. je to hloupoučké cíleně. Jednou za čas, na vyspravení nálady vysloveně pod psa...možná, ale jinak je to zábava na úrovni kresleného Krtečka. (27.12.2021)

Největší fór je v tom, že Blázni ze stadionu by byli geniální komedií, i kdyby trvali třeba jen 20 minut. Gagy jsou totiž doslova napraní. Pro mě Les Charlots představují takové lepší předchůdce Franka Drebina a jeho parťáků, v lecčems jsou si totiž podobní. Třeba v tom, že občas ani nerozlišujete (i když by se to dalo), co je jen scénáristův výmysl a co by se teoreticky mohlo i udát. Těch detailů je tu totiž tolik, tólik ... že je všechny pochytáte třeba až při třetím zhlédnutí (tak jako já) a to vám potom tenhle kousek nepřijde nijak přežitý nebo podobně "postižený", jak tu čtu v diskuzi. (06.09.2010)

Bláznivá komedie, kde je čtveřice Bažantů Gérard (Gérard Rinaldi), Jean (Jean Sarrus), Phil (Gérard Filipelli) a Jean-Guy (Jean-Guy Fechner) nucena do velkých sportovních výkonů pro slepou lásku Gérarda k přelétavé Délice (půvabná Martine Kelly). Ta je ohromena svalnatými sportovci, pro které neváhá opakovaně utíkat z domova a čtveřice ji svými sportovními výkony a vítězstvími dobývá pro zaslepeného Gérarda zpět. Půvabné je odlehčování sportovních výkonů Francouzů, pro které je důležitější vítězství a úspěch než fair play. Z dalších zajímavých postav jsou to obchodník a otec Délice Jules (Paul Préboist), jeho syn Lucien (Gérard Croce) a národní trenér francouzského týmu (Jacques Seller), který připravoval čteřici k dalším a dalším vítězstvím za slávu Francie. Má to velký potenciál, který je občas srážen určitou přehnanou destrukcí vtipných gagů. Ale i tak je to příjemně vtipná zábava. (19.02.2011)