Piknik

Dramatické hledání pravdy ve skupině kamarádů - bývalých politických vězňů, kteří se po létech sešli, aby mezi sebou odhalili práskače, který je v 50. létech udával, se zvrhlo zřejmě v nechtěnou frašku, ale bohužel to celé tak vyznělo. I naproti kvalitnímu hereckému obsazení se zázrak neudál a celé zpracování vyznívá hodně křečovitě a herecké výkony tomu i odpovídají. Špatná režie Hynka Bočana by ho už měla v dalším filmování zastavit (přitom to byl jeden z nejnadanějších režisérů Nové vlny). Zbytečné byly i další postavy ženských rolí nebo dětí. A ta scéna zachraňování chlapce na skále byla absolutně zbytečná a vytržená z kontextu. Tohle se opravdu nepovedlo. (10.08.2016)

Tak silné téma tohoto televizního příběhu bych si představovala zpracované jiným způsobem. Čeho si ale cením, jsou herci, kteří jsou zde obsazení, co jméno, to herecká legenda, pokud tedy opomenu ty mladší herce, kteří tu jsou více méně jen do počtu. Místy mi to ale přišlo trapné. Povídku Jiřího Stránského jsem nečetla. (25.02.2014)

...silné téma, úcta k hercům a J.Stránský...víc * si film nezaslouží...místy jsem měla silný pocit, že musím odejít od TV, abych mohla celému filmu uvěřit (záchranná akce působila nevěrohodně, některé postavy téměř zbytečně ploše a předvídatelně) méně by bylo v tomto případě určitě více - méně postav, menší stopáž nebo menší snaha dostat tam "všechno"...velká převeliká škoda vzhledem k tématu... (24.02.2014)

CITÁT - A to všichni ti kluci jsou stejně staří, tady mladí, jako ty?......... Staří "chlapci" a jejich manželky i děti si udělají piknik a vzpomínají na své krušné mládí. Hlavně jim jde o to, kdo je kdysi dávno udával. Přehlídka starší známé filmové generace v televizním příběhu. CITÁT - No, já chci hlavně vědět, kdo mě udal......... Příjemné posezení a příjemné zavzpomínání. (27.07.2014)

Mrzí mě to, ale lepší hodnocení nedám. Ne, že by to bylo úplně špatné a určitým způsobem to i jaksi trochu funguje - zdánlivě velmi vhodný námět na komorní psychologické drama je bohužel slabým scénářem znehodnocen - místo toho, aby se celou dobu řešilo pouze ústřední téma a během těch 80ti minut se ono téma a jeho uchopení a vývoj někam posunuly, se celou dobu řeší podružné věci, jednoduše klasický scenáristický balast na vyplnění dialogů. Ten je samozřejmě potřebný, ale nikdy nesmí jeho množství překročit míru, za kterou se film samotný bez náznaku kamufláže vyjevuje jako zcela bezradný v tom, kam a jak má směřovat. Hezky to ilustruje několikrát se groteskně opakující typ scény, kdy někdo řekne "tak kdo byl teda ten bonzák?!" a někdo jiný odpoví "ale prosímtě nechte už toho!" a tak toho neustále nechávají a pokračuje se v neřešení problému, který si film sám vytyčil jako ústřední. Příznačné je, že aby se celá věc nakonec "vyřešila", musí zapůsobit náhoda. Nevím proč to už dneska nejde, ale když se podívám například na tento televizní film http://www.csfd.cz/film/29334-sedem-svedkov/ , co se týče základního systému ne nepodobný (komorní drama, skupina osob spolu hovoří a vyjevují se nové skutečnosti) připadá mi v porovnání s dnešními jako z jiného světa (teď mě napadá, proč je tam těch postav snad dvacet a ne třeba sedm? proč tam každý bývalý vězeň musí mít manželku, švagra, syny a vnoučata?). V psychologickém filmu mají hrát především tváře v detailech (jako u výše zmíněného snímku) - nejsme přece v divadle a máme možnost pracovat s rámováním dle chuti, Piknik ale s notnou dávkou ironie připomíná filmy Miklóse Jancsóa, protože vidíme krajinou neustále se přesouvající velkou skupinu postav, zabíranou v celcích :). (06.03.2014)