Voyeur

Když na začátku začal výt saxofon a hezká dívka se začala svlékat, jako bych hned věděl, o co ve Voyeurovi půjde. A také jsme se nespletl. Pěkně natočená erotika, která ale dojela na hloupý scénář a postavy, u kterých je vám naprosto jedno, jak dopadnou. Jo a ještě jedna věc: Nejsem povrchní člověk, co soudí podle vzhledu, ale.. Ty ženy se opravdu mohly.. však vy víte co:) (10.11.2009)

Na konci si uvedomíte, že ten film mal normálne aj nejakú myšlienku. Ako súvisí sexualita s podvedomím, ako intenzívne môžu byť vryté do pamäte (alebo predstavivosti) jednotlivé akty, aj keď ste účastníkom iba ako pozorovateľ. Aké vlastnosti ovplyvňuje, akú úlohu v nej majú ženy a akú muži (z pohľadu Brassa v tomto filme je dominantné ženské pohlavie, aj keď treba povedať, že hlavný hrdina je úplný pajác a nechá so sebou zametať). Ako vás môžu partner a sok dostať do šachu... Veľa psychologických aspektov sexuality bolo načrtnutých, až mám pocit, že voyerstvo nehralo hlavnú rolu. Erotické scény boli dosť sexy ale ich otvorenosť občas pôsobila ako dvojsečná zbraň. Niekedy ste si totiž mohli všimnúť, že nejde o skutočný sex a to zámer nebol, nech je to akokoľvek zrejmé. A najväčšie negatívum: Niektoré "komické" postavy zhadzovali úroveň na post porno-frašky, čo je značne samoúčelná kombinácia. Ich chovanie, herecké výkony a zjav boli vrcholne úbohé. Keby išlo o čisto vážny kúsok, mohlo to dopadnúť lepšie. Obávam sa však, že komické prvky pramenili skôr z rozpačitej réžie, ktorá umožnila hercom vkladať do filmu prvky spomínanej frašky, než že by išlo o úmysel. Toto sa jednoducho nedá odpustiť. Je to viditeľné na prvý pohľad aj keď nie ste práve voyeur. A nepomôže ani mohutnosť myšlienky, príjemná saxo-melódia, či nie celkom beznádejný scenár. (31.08.2012)

Byl jsem překvapen, co vše se může vydávat za drama. Já viděl jen erotický film se špatným dějem a zajímavou kamerou. Vidět lze jen stopořené pindíky, velmi půvabné ženské zadky, zarostlé klíny a většinou velmi provokativně oděné ženy, které jakoby říkaly: vem si mě. A jen mladý profesor literatury Dodo (Francesco Casale) měl ve všem smůlu. Frustrovaný, ze stále stojícího penisu svého otce a váženého profesora Alberta (Franco Branciaroli) a jeho sexuální vitality, si ze sebe nechal dělat dobrý den. Půvabné ženy, z nichž stojí za zmínku především Dodova manželka Silvia (Katarina Vasilissa), podléhající sexuchtivosti Alberta, ošetřovatelka Fausta (Cristina Garavaglia), neustále provokující, a Afričanka Pascasie (Raffaella Offidani) s ženskou obřízkou. Provokativní oblékaní, sexuální jiskření, chtíč. A také jsem se dozvěděl, jak se řekne italsky pindík. Dalo by se říci: mám netopýra "učela", a občas mi také stojí. (31.08.2011)

Proslulý Tinto Brass oslovuje své diváky především takovými fláky, jako je Salon Kitty nebo Caligula. Pokud se rozhodne věnovat románu Alberta Moravii, vznikne téměř moralita. Protože Moravia, to je vysoké, ale Brass zase nízké. Nicméně pokud máte v sobě kouska citu v těle a smysl pro humor, tak se spokojeně prosmějete nad všemi těmi těmi lascivními výstřihy a zadečky sličných Italek, které rozhodně nejsou cudné jako panenka Maria. A v knihovně pak najdete cosi, co se honosí tímto popisem: "Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem." (Voyeur aneb Muž, který se dívá) (29.10.2016)

Celkem neúspěšný pokus o zfilmování ne příliš úspěšné novely Alberta Moravii Muž, který se dívá, 1985 (jeho poslední práce). Navíc to vypadá, že Tinto Brass ani problému skopofilie příliš nehoví. Moravia: Skopofilie neboli voyerismus je původním zdrojem značné části výpravné literatury a samozřejmě také filmu. Naopak o skopofilii vůbec nejde v malířství a sochařství, protože tu není pohyb, a voyeur nesleduje ani tak předmět jako jeho pohyb, neboli chování... Navíc má skopofil značné posesivní sklony (alespoň fotečku), přičemž si Tinto Brass nechává kameru a hlavnímu hrdinovi dává do rukou jen foťák. (11.01.2022)