Realita

Co jsem vlastně čekal jiného? Realita je cokoliv, hlavně asi totálně mimo realitu. Tak hodinu jsem si myslel, že vím, o čem film je a pak z filmu Mr. Oizo začal dělat jedno velké dejá vu. Ztratil se totiž v realitě, snech a fikci, což jsem nebyl schopnej pobírat. A vlastně jsem to ani nechtěl pobírat. Prostě jsem jenom nechápavě čuměl a naprosto hypnoticky poslouchal jedinej hudební motiv, kterej způsobil to, že ho z dnešních nočních můr určitě nevypudím. (07.12.2015)

Mr. Oizo remixuje "Pohrdání" aneb když sur/Realita sní o tom, že si pustí fajn biják na VHS, ale sama je jen jednou myškou v labyrintu vyprávění rozpolceného autora v tvůrčí krizi. Nebo taky meta mozkoškrab, který někomu udělá vyrážku na mozku, zatímco jiní se u něj budou smát na stejně způsobů jako nasbírá jeden z hrdinů výkřiků. (24.08.2022)

Tedy, ne že bych se v těch realitách neztrácela, a vlastně si ani nejsem jistá, zda se v nich neztratit dalo, nicméně humor, který Quentin Dupieux vymýšlí, mě dost baví. Užila jsem si těch jeho absurdních šíleností už ve filmu Moucha v kufru a těším se na další bláznivé kousky z jeho dílny. (07.01.2024)

Ryzí zmatenost, která se paroduje přímo v názvu. Kombinace dějových, časových i žánrových rovin se snoubí v šílené spirále, kterou se zpočátku snaží divák pochopit, aby se v závěru vzdal a nechal se pohltit němým údivem. Nečekejte zprofanovaná vysvětlení o snění či duševní poruše. Tady (zřejmě) žádné vysvětlení není. A právě v tom se Reality statečně dere proti proudu konvence, protože poctivé šílenosti se jen vzácně dočkají širšího uznání. Na své si přijdou milovníci komplikované Magnolie, slepí následovníci surrealistických, lynchovských šílenců, i ti, co si z kinematografie vyzobávají alternativní počiny nebo se rádi nechají zmást. Pro ně bude Reality strhujícím zážitkem hraničící s šílenstvím a orgastickým filmovým zážitkem. Ostatní se nedostanou za první čtvrthodinu, případně budou spílat západním směrem pro navrácení ztracených 90 minut. Já se hodnotit neodvažuji. Ale ke konci jsem si vrněl blahem jako divočák s videokazetou v žaludku. ? % (26.12.2015)

Réalité bude asi o fous divácky vděčnější, než třeba Lynch, na jehož filmy potřebuju tak dva doktoráty z věd, které neexistují. V tomto francouzském případě možná najdete ještě nějaké náznaky toho, že možná víte, co se děje a nepřipadáte si tak ztraceni. To ale neznamená, že nejste. Pracuje se tu s několika liniemi, bůhví jestli jsou reálné nebo snové a Dupieux je docela blízko tomu, aby jste si o něm řekl, že diváka umí zmást dokonale. Smůlou ale je, že konkrétně ve mně nezanechal jakýsi jiný další dimenziální pocit, který by mě nutil zabývat se tímto scénářem více než pár chvil a třeba se pokoušet rozluštit alespoň jeden motiv, který jsem v tom našla. Tunel do hlavy mi to zkrátka třeba jako Lynchova starší díla nevyvrtalo, protože se o obdobný mindfuck jen tak otírá na povrchu. Snahu ale cením a třeba dostaneme od Dupieuxe ještě něco mimozemštějšího. (08.06.2019)