Salón Kitty

Tinto Brass nebyl vždycky jen prasák, ale možná se snažil svými filmy i něco sdělit. Alespoň takový pocit jsem měl u snímku "Salon Kitty", kde překvapivě nejsou nejlepší erotické scény, které nejsou na Tinta ještě docela umírněné, ale nejlepší je scéna "vizity", která se dovede vrýt do paměti. Bohužel film celkově nikoli. (28.02.2017)

Vlastně to není až tak neuvěřitelné. V Třetí říši se skutečně provozoval nevěstinec sloužící vyzvědačství. Skutečně do něj bylo vybráno 20 oddaných dívek, aby straně věnovaly své pohlaví a samozřejmě uši. Tu ideu Walteru Schellenbergovi (zdejší Wallenberg) prý vnukl sám Heydrich. Film nás vskutku v řadě věcí vůbec neklame. Jenže... +++++ Vzhledem k tomu, že mám nakoukanou skoro polovinu filmů mistra Brasse, těžko mohu brát vážně tvrzení o spojení perverzností sexuálních a mocenských. Tinto Brass je prostě čuně, což nemyslím nijak zvlášť zle. V jeho filmech sexuální "prasárničky" jen zřídka představují odsouzeníhodné chování. Konečně, samotná bordelmamá Kitty říká: "Sex je čistý," a naříká proto, že svobodné souloživé chrochtání neslouží pouze rozkoši, nýbrž též špionáži. Ve filmu se tak sice mísí obrazy vykrvovaných prasat, deviantního chování, degenerátů a nahých těl (na Brasse pohledných), ale těžko v tom hledat hledat víc než pocit, že sexuální perverze jde ruku v ruce s posedlostí mocí. Ani přes vědomí, že nacisté prostituci organizovali pro své vojáky, dále v koncentračních táborech a konečně i pro účely rozvědky, necítím, že by se Salon Kitty nějak dotkl "hlubinné" povahy nacismu. To spíš jen nasáknutí naší doby psychoanalýzou nás nutí vidět takovou možnost. +++++ Že Brass není žádný velmistr nás nejsnáze trkne, když se zaměříme na prostitutku Margaret (Teresa Ann Savoy). Nejdříve nadšená nacistka, pohrdající svými buržoazně degenerovanými rodiči, jež však pod údery pyje humanistického vojáka wehrmachtu, jenž chce dezertovat a bojovat proti Hitlerovi, prozře a otočí. Nyní pohrdá nacismem i svou degenerovanou rodinou. Vojáka miluje a on je na oplátku jedinou postavou, která netouží po ničem jiném, než obyčejném milování se, podpořeném skutečnou láskou. Jelikož jí jejího milého zabijí, obrátí se proti režimu aktivně. +++++ Krom nahotinek Brass používá jím oblíbená zrcadla, pravo-levou symetrii atd. Svůj vlastní fetišmus obrací do postav nacistů, kteří konečně opravdu úchvatně a ztopořeně milují uniformu, hakenkreuz a führera. Heil Tinto! Slabé ***. (12.10.2014)

Dekadentně avangardní fetišizace nacistické estetiky. Ano, v jednotlivostech je to často naivní, stylizované do polohy která úchylům na akurátnost reálií WW2 určitě užene malou mozkovou příhodu, a taky herecky je to místy zvláštní. O to ale v tomhle filmu vůbec nejde. Těžiště je v atmosféře rodící se z prapodivného mixu erotiky, vážného tématu a humoru černého jako dno žumpy za bezměsíčné noci. Snad jen ta minutáž je lehce přepálená (viděl jsem directors cut) a dramaturgicky je to takové jakési prapodivné.... (01.04.2019)

Strnulé tváre vyžilých matadorov hriechu. Oblé zrkadlá lapajúce odrazy ženských oblín. Spevy a prevrátené tance (mužský kankán) v polosvite zahalenom cigaretovým dymom. Prísľuby nerestí v pološere skazenej zmyselnosti. Dekadentná noblesa dôstojníckych kuplerajov postavená do protikladu k zvrátenosti ideológie moci. Na počiatku je snaha vytvoriť z uvedených opozít fungujúcu symbiózu vybudovaním bordelu, ktorý má byť zároveň špicľovskou centrálou sexuálnych a ideových pokleskov nacistických dôstojníckych elít. Ideálna viera ale neexistuje, do príbehu vstúpi láska, zrada a pomsta. Atmosféru Brass urobiť vie (alebo aspoň v 70. rokoch vedel). Dej posúva dopredu najmä vykreslenie ducha prostredia, nech je akokoľvek nechutný a zvrátený, množstva detailných záberov podivuhodných umeleckých predmetov (nacistické obrazy, hákovými krížmi osádzaný šatník Helmuta Bergera) a výjavov komplexov moci (úchylky, veselé flirtovanie v prasačom bitúnku). Výjavy z jednotlivých izieb nevestinca pripomínajú v zhode so sledovacím poslaním domu hriechu lačného voyeura, prahnúceho po svojom úlovku. Skvelá režijná a strihová práca Tinta Brassa, ktorého filmy do polovice 80. rokov mali úroveň. (21.12.2007)

SS-Brigadeführer Schellenberg bol v záveru vojny riaditeľom zjednotených tajných služieb (Sicherheitsdienst) a spravodajskej služby Abwehru. Patril medzi aktívnych prívržencov Hitlera a zabezpečoval zhromažďovanie spravodajských informácii. Okrem iných zabezpečil aj odpočúvanie prvotriedneho berlínskeho bordelu Salón Kitty. Nakoľko tento salón navštevovali aj vysokopostavení nacisti (napr. Joachim von Ribbentrop – minister zahraničných vecí), dámy mali za úlohu získavať informácie od svojich klientov. Tento počin Schellenberga na získavanie spravodajských informácii v spoločnosti Salónu Kitty však dopadol neúspechom, pretože nikdy neodhalil nič významné. Tento erotický film radíme medzi antifašistické filmy, dej filmu vychádza zo skutočných udalosti a hovorí o morálnom úpadku nacistického Nemecka. Salón Kitty skutočne existoval v Berlíne na ulici Gisebrechtstrasse 11. Puritánska Amerika si nechala film upraviť, erotické scény boli vystrihnuté a divákom v USA bola ponúknutá skrátená verzia pod názvom „Madame Kitty“. (14.10.2019)