Salón Kitty

Tinto Brass nebyl vždycky jen prasák, ale možná se snažil svými filmy i něco sdělit. Alespoň takový pocit jsem měl u snímku "Salon Kitty", kde překvapivě nejsou nejlepší erotické scény, které nejsou na Tinta ještě docela umírněné, ale nejlepší je scéna "vizity", která se dovede vrýt do paměti. Bohužel film celkově nikoli. (28.02.2017)

Dekadentně avangardní fetišizace nacistické estetiky. Ano, v jednotlivostech je to často naivní, stylizované do polohy která úchylům na akurátnost reálií WW2 určitě užene malou mozkovou příhodu, a taky herecky je to místy zvláštní. O to ale v tomhle filmu vůbec nejde. Těžiště je v atmosféře rodící se z prapodivného mixu erotiky, vážného tématu a humoru černého jako dno žumpy za bezměsíčné noci. Snad jen ta minutáž je lehce přepálená (viděl jsem directors cut) a dramaturgicky je to takové jakési prapodivné.... (01.04.2019)

Strnulé tváre vyžilých matadorov hriechu. Oblé zrkadlá lapajúce odrazy ženských oblín. Spevy a prevrátené tance (mužský kankán) v polosvite zahalenom cigaretovým dymom. Prísľuby nerestí v pološere skazenej zmyselnosti. Dekadentná noblesa dôstojníckych kuplerajov postavená do protikladu k zvrátenosti ideológie moci. Na počiatku je snaha vytvoriť z uvedených opozít fungujúcu symbiózu vybudovaním bordelu, ktorý má byť zároveň špicľovskou centrálou sexuálnych a ideových pokleskov nacistických dôstojníckych elít. Ideálna viera ale neexistuje, do príbehu vstúpi láska, zrada a pomsta. Atmosféru Brass urobiť vie (alebo aspoň v 70. rokoch vedel). Dej posúva dopredu najmä vykreslenie ducha prostredia, nech je akokoľvek nechutný a zvrátený, množstva detailných záberov podivuhodných umeleckých predmetov (nacistické obrazy, hákovými krížmi osádzaný šatník Helmuta Bergera) a výjavov komplexov moci (úchylky, veselé flirtovanie v prasačom bitúnku). Výjavy z jednotlivých izieb nevestinca pripomínajú v zhode so sledovacím poslaním domu hriechu lačného voyeura, prahnúceho po svojom úlovku. Skvelá režijná a strihová práca Tinta Brassa, ktorého filmy do polovice 80. rokov mali úroveň. (21.12.2007)

Ať už jako chtěná nebo nechtěná parodie, tak se jeví dnešníma očima tenhle Brassův nechutný úlet. Místy by se sice mohlo zdát, že jde o skandální téma, či snad film s hereckými miláčky Viscontiho, Bergmana nebo Pasoliniho, ale netřeba se nechat zmást. Jediný, kdo si nakonec kapánek polepšil, byla Teresa Ann Savoy, která to dopracovala až do Caliguly, jinak byla Kitty pro bývalé umělce konečnou. A syžet? K popukání. (14.06.2011)

Salón Kitty je jeden z řady erotických filmečků, které Nova nakupovala za babku v 90. letech a pouštěla je v sobotu po půlnoci, aby si tak vychovala svou mužskou část "novácké" obce diváků. Mimochodem v rámci téhle produkce patří Salón Kitty k tomu nejlepšímu, což ovšem vůbec neznamená, že by to byl dobrý film. Podprůměrný scénář a rutinní nenápaditá režie znemožňuje film vnímat jako drama případně melodrama a jako protiválečný film je to spíš urážka tématu. O odvážnou erotiku tady taky nejde, na druhou stranu holky ve filmu jsou docela hezké a schopné přinejmenším v některých případech i slušného hereckého výkonu. Trochu té erotiky se filmu přiznat dá - asi v té poloze, v jaké se objevuje v aranžovaných snímcích mondénních slečen fotografa Helmuta Newtona, a to díky líčení, kostýmům a pózování slečen před kamerou. Celkový dojem: 30 %. (09.12.2007)