Venuša v kožuchu

Jasná divadelní záležitost založená na skvěle napsaných dialozích a výborných hereckých výkonech, hlavně Emmanuelle mě neskutečně příjemně překvapila v některých filmech mě přišla toporná, ale tady z ní jde užásná ženskost a je radost jí sledovat. Krom filmových fajnšmekrů ocení tenhle bijáček i sadomasochisté, byť bych chtěl upozornit, že se v žádným případě nejdná o žádný skandální scény nebo soft s/m porno, tak některé scény v sobě krapet s/m maj. Ta sexuální přitažlovost a vášeň je obsažena především v dialozích a hereckých výkonech, ostatně něco malá si manželé Polanski střihli už v Hořkým měsíci a zdá se že jim tento směr pořád chutná, navíc i když Emmanuella už není taková mladá kráska jako v Hořkým měsícu, umění svodu ovládá na výbornou. (21.03.2014)

Nevím, nakolik je to dílo Polanského a nakolik autora divadelní hry Davida Ivese, ale výsledek je velmi silný. V dnešní kinematograficky opulentní nebo spíš přeplácané době není na škodu vrátit se na chvíli zpátky ke kořenům - jeden muž, jedna žena a pár divadelních dekorací bohatě stačí udržet pozornost na 90 minut. Obzvláště okouzlující je skutečnost, že snad každá druhá replika zazní v oné hře dvakrát, jen v úplně jiné souvislosti. Proto se dá na tento film velmi lehce koukat opakovaně a odkrývání těchto vrstev je snad ještě zajímavější než poněkud odlehlé téma sebeponižování či manipulace. Jen mi není jasné, co myslel autor tím Nováčkem, snad že je to typické rakouské jméno? (05.12.2018)

[AFF 2014] Božské! A sexistické... Polanskému toľko otĺkali o hlavu, že sú jeho posledné filmy komornými divadelnými inscenáciami, až si jednu takú stopercentnú natočil - s dejiskom v jednom divadle, točiacu sa okolo jednej divadelnej hry a dvoch postáv - jej autora a režiséra v jednej osobe plus záhadnú, zmyselnú adeptku na hlavnú rolu. A podľa divadelnej predlohy. Všetky významy servíruje Polanski divákovi čisto pre pobavenie na striebornom podnose. Mužská/ženská dominancia a ich prelínanie, sado-maso hrátky a ľahká, pikantná erotickosť. Emannuelle Seigner (jej vzťah s Polanskim dáva príbehu novú významovú rovinu) a Mathieu Amalric na plátne žiaria. 90% (28.06.2014)

Rozhodne sa Polanskému podario vo mne vyvolať dojem, že sledujem divadelné predstavenie. Nie že sledujem adaptáciu divadelnej hry, ale že som v divadle prítomný. A niekde vzadu som mal pocit, že si tu tak trochu cynicky rieši svoje manželstvo so stále sexy Seignerovou a že sa pri nakrúcaní pritom skvele bavili, až z toho Amalric nechápal. Sstále mi však Venuša v kožuchu pripadá viac než plnohodnotný film ako formálny experiment. Rozhodne odvážnejší, ale menej vťahujúci ako Carnage. Možno nabudúce nakrúti niečo iba s jednou postavou v komore. (08.02.2018)

Vejděte, a vdívejte se, vede vás rámování snímku, veni, vidi.... vejdete, vdíváte se - a zažijete sevřenou, s nadhledem rytmizovanou, hutnou a strhující několikanásobnou katarzi: na postavě divadelního režiséra, kterého co pět vteřin majzne pomyslnou holí logického i existenciálního obratu v hovoru i v dění jeno sexy sensei, který na sebe vzal podobu náhle se zjevivší herečky na konkurzu, a pádně ho krok za krokem vyléčí z egoistických bolístek a naivních představ o jeho režírování i o jeho životě. *** Nebude vám stačit vidět to jednou, abyste si užili ten překvapivý spád a zároveň stihli vychutnat i tu moudrost, fascinativnost, ladnost, šarm a krásu, vnadnou proradnost i bezelstnou oddanost, jak divadla, tak filmu, jak herectví, tak režírování, v tom mistrně do dechberoucích obrátek vyšroubovaného dialogu dvou. Kéž by to ještě pokračovalo. (05.02.2015)