Nemocnica Parkland: Atentát na Kennedyho

Prvních 30 minut bylo fajn, pak to začalo být horší a už se to jenom zhoršovalo až do konce filmu. Filmů o atentátu na Kennedyho byla natočena už spousta, tenhle to pojímá zase z trošku jiného úhlu pohledu. Líbilo se mi jak byli propojeny skutečné záběry s těmi natočenými filmaři. Ovšem takového Zaca Efrona či Toma Wellinga jsem si ve filmu moc neužil a oni dva byli právě důvod, proč jsem na ten film koukal. Ale jinak skončilo to tak, že prostě nevíme kdo tím vrahem byl. I když úřady řekli, že jím byl Oswald, tak například Keneddyho žena tvrdí, že jím byl viceprezident (a později prezident) Johnson. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme, jelikož Osvalda dva dny po dopadení zastřelili. (31.07.2015)

Vynikající hraný dokument, který od začátku do konce působí velmi autentickým dojmem a je určený hlavně divákům, jimž téma JFK nedá spát. Postav je hodně, žádná není hlavní a téměř každá má nějaký svůj moment, řada scén je pekelně silných a oceňuji, jak scenárista a režisér dokázal vybalancovat truchlivě patriotistickou náladu filmu tak, že (alespoň na mě) nepůsobila lacině a neměl jsem pocit, že by mě citově vydírala. (21.10.2017)

1 a 3 dny, které se udály po atentátu na Kennedyho v Dallasu. Režijní debut Petera Landesmana plný vypjatých situací v podání známých i méně známých herců a plný zajímavých informací z pozadí neblaze známé události, které mě nenechaly ani na chvíli vydechnout. P.S. Vůbec by mě nenapadlo, že rakev s ostatky prezidenta nemohli dostat do letadla... (23.04.2014)

Na téma Kennedy a Dallas už bylo natočeno spousta filmů a ještě více dokumentů. Proto mne tohle dokumentární drama zaujalo a chtěl jsem jej vidět. Již od prvních minut však sledujeme představení sice ve skvěle udělaných dobových kulisách, které je však spíše ochotnické. Snad tomu napomohla hromada neznámých (a mně nesympatických herců) - Billyho samozřejmě vyjímám - nebo zoufalá si nepodobnost hlavních aktérů tohoto dramatu (Oswald, JFK, Jacqueline atd.. Zprvu si kameraman držel odstup a z hlavních hrdinů zabíral často jen vlasy, bradu, kousek tváře... Po atentátu se jakoby odhodlal a začal herce zabírat víc. Je škoda, že štáb nenašel herce více podobné svým historickým protějškům, protože si myslím, že zrovna u JFK jehož tvář zná každý je to zásadní. Tohle ale není jen moje jediná výhrada. Hlavní výhradu mám k nedramatičnosti tohoto drama. marně se herci tvářili šokovaně, zkroušeně, marně předváděli pláč a obrovský smutek ze smrti milovaného prezidenta... Marně drsní hoši z tajných služeb mhouřili na každého podezíravě oči a pevně svírali své bouchačky... Nikomu jsme to nevěřil. A to je zásadní. Umím si představit ten šok veřejnosti po výstřelech, umím si představit ten šok v prezidentské limuzíně kdy Jacquelin držela hlavu manžela při šílené jízdě do nemocnice, umím si představit i ten šok ve špitálu když se dozvěděli, že jim tam vezou postřeleného JFK... šok v Air force one, kdy museli vyšroubovat sedadla aby se do letounu vešla rakev s ostatky... Ale i když jsem se snažil, film působil jako studený psí čumák. Vše bylo hrané a špatně hrané. Myslím si, že když já to takto vnímal, pro Amíky muselo být takto ztvárněné drama mapující poslední okamžiky jejich ikony ještě otřesnější... Tři nahrané videopásky. * * * (18.03.2015)

Americký film natočen prakticky pouze pro americké občany. Koho jiného by také zajímal atentát na státníka jiné země? Já si troufnu říct, že to nebude velké kvantum. Nicméně chápu Hollywood, že tento film musel vzniknout. Přeci jen je to důležitý okamžik v jejich národní historii a také moment, který spojil a nadále spojuje lid. To ale nic nemění na faktu, že tento film, je pěkně nudný a nezáživný. Procítěné chvíle lidí oplakávající prezidenta mě tedy nebraly, a že jich tam bylo hodně. Bez žádného děje ani akce, tvůrci stavěli jen na "silném" příběhu, a to teda nic moc! 30% (01.04.2014)