V kráľových záhradách

Mám ráda historické filmy a miluju Kate Winslet, ale tenhle film se moc nepovedl.. Scénář nebyl jeden z těch nejsilnější a režisér jej celý do puntíku zachytil bez nějaké přidané hodnoty.. Celkem koukatelná slaďárna, která má ovšem k reálně vykresleným dějinám značně daleko.. Dokonce je tam i jedna scéna, kde jsem to Winsletce nesežrala a to je co říct :-( Matthias Schoenaerts nebyl pro svou roli vhodným výběrem.. (20.09.2015)

Láskyplná kritika či fanúšikovská základňa rozsiahle zastúpenie rozloží na promile hodnotení, ale to ani nesúvisí so skutkovou podstatou A Little Chaos za čo vztýčený palec rezolútne hodným je. Na enormnú škodu veci neslúži ku cti mlátenie prázdnej slamy z dvoch tretín až troch štvrtín a to narobí šarapatu aj medzi najužšou úzkoprofilovou klientelou. Z historického, dramatického a romantického hľadiska si film razí vlastnú, nekonvenčnú cestu a výnimočnosť eskalujú spoločné herecké partitúry dua Winslet/Rickman. Umelecký zážitok dotieňuje hudobný element a rozmer historických reálií. Všetko rapídne okresáva fádna réžia s úplne biedny scenár (vynímajúc spomínané herecké partitúry) , ktorý si navyše nepotykal s precíznosťou (oslovovať francúzskeho kráľa Sir sa rovná diplomatickému zemetraseniu faux pas). (08.05.2015)

Problém tohoto filmu jsou samotní diváci. Ačkoli to není francouzský film, je o Francouzích a Francouzi jsou odjakživa požitkáři. Je to... požitkářský film, pomalu, klidný a v dnešní době se lidi neumí dívat pomalu. Vychutnávat si po kouscích, tak jako Francouzi. Stavba versailleských zahrad bylo obří sousto pro ně tenkrát i pro nás teď a opomenu-li Sabininy "duchařské" a truchlící flashbacky, které mi ze začátku nevadili, pak jsem jich začínala mít plné zuby, tak je to pro současného diváka navyklého na super digitální a akční blockbustery obrovské sousto, nad kterým budou funět a fňukat "já už nemůůůůžu!" (20.01.2016)

Nemělo to být jen o voláncích na rukávech a límcích, ale i o lidech, co se nebojí zašpinit si ruce, aby vytvořili něco pro svět, kterému slouží (s tím, že ženy samozřejmě obětují mnohem víc). Jenže místo procházky okrasnou zahradou, za kterou jde vidět nápaditost a práce, se musíte klestit předvídatelným romantickým chabaždím, planým vizuálem a plevelem botanicko-životních dvojsmyslů. Že bude na konci Ludva zářit jak sluníčko se dalo čekat, zbývá se jen vsázet, jestli u emancipované zahradní architektky přijde dřív odhalení traumatu, nebo vyvrcholení s gentlemanským zahradním architektem.. (24.08.2021)

Králova zahradnice je melodramatem z červené knihovny tak čistým, že se chvílemi zdá, jako by ani nemohla být myšlena vážně. V době sebeuvědomnělých meta-filmů pracujících s žánrovými prvky jako s dílky lega není snadné uvěřit, že by někdo nabídl film tak žánrově čistý „nezištně“ a s vážnou tváří. V případě Královy zahradnice tomu tak ale nejspíš bude. Mluvíme tu o příběhu s postavami definovanými tak jasně, že jediný krůček k větší doslovnosti by byl obléknout hodné do bílého a zlé do černého šatu. Winsletová ztvárňuje prototyp „absolutně emancipované, ale ne hystericky feministické Ženy“, jež může být svedena pouze mužem, který ji nejdřív dá na vědomí svůj respekt všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Schoenaerts „Mistr projektant“ naštěstí takový je, a že jde o dokonalého gentlemana se pozná i podle toho, že jako jediný muž ve Francii nenosí paruku, ale honosí se vlastními krásnými kadeřemi! (17.04.2015)