Star Wars: Poslední Jediovia

Já jsem spokojená, velmi spokojená. Tohle je prostě ukázka prvotřídního blockbusteru. Je to velkolepé, epické i osudové. Rian Johnson je velice dobrý režisér. Hlavní linie na mě působily, především interakce Luke - Rey - Kylo byly pro mě vrcholem filmu. Trochu mi vadily některé vedlejší linie, které zde byly zcela zbytečné a vlastně i bez pointy. A dále pak mě mrzelo, že Rian nenechává diváka řádně vstřebat ty nejsilnější momenty. Když už konečně dojde k emocionálním momentům, k těm střetům na které čekáte celý film, tak Rian pak diváka zase hodí úplně jinam do akce a divák nemá dostatek času nechat v sobě doznít ty emoce. Člověk vidí tu sílu některých scén a já jsem hned několikrát byla krůček od mrazení v zádech, ale ten malý pomyslný krůček se nikdy neušel a já tak strašně moc chtěla. Každopádně mě ale nové Star Wars nezklamaly, nenudila jsem se ani minutu a řemeslné hodnoty filmu jsou obrovské. Film jsem v žádném případě neviděla naposledy. (16.12.2017)

Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale vraťte práva Lucasovi. Na Last Jedi není nejhorší, že je Rian Johnson tak velký umělec, že z vysoka kálí na něco jako příběh a vývoj postav, který se zasekl u momentu, kdy si Luke vzal do ruky svůj starý meč. Nejhorší je očividná zoufalost téhle "2/3ilogie" najít nějaký uvěřitelný konflikt a nastavit pravidla galaxie, ve které se onen konflikt odehrává. Tady se na ploše dvou dnů vyhladí celá Rezistence (které teď zase všichni říkají Rebelové... da fuck?), Republika jako by snad vůbec neexistovala a Leiynu skupinu odbojářů tvoří asi 20 lidí na jedné lodi a z pr*ele hrající Laura Dern. Johnsona vyloženě obtěžuje rozvíjet Abramsem nastavené postavy. Snoke? Fuck it. Rey? Trénink v podobě jednoho máchání mečem z traileru bude stačit. Poe? Finn? Buď recyklace ze VII nebo raději prázdné deklamace o ničem. A jako bonus šikmoočka s rozsahem Bun Bo Nam Ba. Díky bohu za Hamilla a jeho posed na ostrově, ve kterém Johnson alespoň naznačí, že ten film měl potenciál a pár nápadů a myšlenek. Ne že by to pak pan umělec famózně neposlal do háje v závěrečné půlhodinovce, kterou neprokouknou asi jen Porgové v publiku, ale hej, aspoň se tu ještě nešlape do tatooinského lejna. P.S.: Způsob, jakým tahle budoucí trilogie naložila se staříky, mi jako fanouškovi, který tomuhle světu propadl v momentě, kdy se Luke poprvé díval na západ sluncí, zlomil srdce. 5/10 (15.12.2017)

The Force is strong with this one.. Epizodu 7 považuji za fiasko a nejhorší snímek J. J. Abramse a současně nejhorší epizodu SW. Hype okolo ní pak připisuji především nostalgii a neschopnosti objektivní kritiky ze strany ortodoxních fanoušků. Přeji jim to, ale zúčastnit se nedokáži. Epizoda 8 díky bohu napravuje většinu zásadních lapsů a problémů, které jsem se sedmičkou měl. Příběh je o něco originálnější, opět se vrací mystický prvek, humor nádherně funguje, akce je zajímavá a dobře choreografovaná a narozdíl od prachsprosté a předvídatelné vykradačky tentokrát dostáváme spoustu nečekaných situací. Už dlouho se mi nestalo, aby mě dokázal nějaký blockbuster opravdu překvapit a šokovat (s čestnou výjimkou třetího Thora). Škoda motivové přeplácanosti a celé jedné absolutně zbytečné dějové linie. Mám mnoho objektivních výtek, ale faktem je, že jsem si Epizodu 8 upřímně užil. (26.12.2017)

Žadonil tu někdo po vpravdě zpátečnickém stylu plně nedigitálních nepřebarvičkovaných Star Wars? George Lucas to rozhodně nebyl, ale přesto je tady máme. Džej Džej před dvěma lety vlastně jen vykopl Hvězdné války do povědomí těch, co na ně po prequelech rezignovali a Rian Johnson bohabojné dílo dokonal. Já jsem odrostlý na epizodách 1-3, takže vždycky budu mít blíže ke konfliktu Jediů se Sithy, ale vlastně jsem plně smířený s nynějším směřováním nejmocnější frančízy všech dob. Už začátek vyloženě překypuje nerdgasmem a tím co dělá Star Wars jimi samými, tedy samozřejmě monumentální vesmírnou bitvou, která prostě musí snad v každém fanouškovi vyvolat pocit, že něco tak obřího tu ještě nebylo a vyplatí se tomu věnovat pozornost. Následuje představení starých známých nebo známých z prvního (sedmého) dílu, vše jede v přesně zajetých kolejích a nic nenasvědčuje výhybce v přesně řízeném myším korporátu studia Disney. Jenže pak to přijde, v průběhu poslední cca hodinovky dojde na několik tak neskutečně vypjatých, kulervoucích a zároveň nepředvídatelných (minimálně v důsledku režijního uchopení) situací, které mě svou bezprostředností vyloženě ohromily a zatajil se mi při nich dech. Jistě, humoru je o něco více než jsme možná zvyklí, ve Force Awakens asi také něco bylo, ale stojím si za tím, že si výsledný film s ničím nezadá s krásně sestříhanými a temnými trailery. První hodina taktéž klasicky jede v pozvolnějším tempu, mnoho postav se svými dílčími osudy je rozdroleno po celé galaxii a chvíli trvá na rozdíl od jiných filmů a seriálů, než se dostanou na potřebné místo k posunutí zápletky a tempo semtam povážlivě klesá až na úroveň snesitelnosti. Jenže Rian Johnson nikdy nezapomene, kde je jeho místo a co se po něm chce (dokonce na rozdíl od Trevorrowa, původního režiséra devítky, přečkal zásahy šéfky Kathleen Kennedy a chystá nám novou trilogii?) a všechno ustojí, aby nám v závěru naservíroval bezprecedentní oslí můstek na uzavření trilogie. Dle mého předchozí epizoda značně trpí dějově a v rámci trilogie bude působit konzistentněji. Abrams se nemohl pouštět do nějakých odvážných zákrutů tohoto světa a jsem pevně ubezpečen, že se u Epizody IX vyblbne stejně jako Johnson u Last Jedi. Čekají nás velké věci. PS : Jsem člověk, kterého baví fan service a rád ho přijímám ve velkých dávkách, i když mi to někdy také přijde až moc očividné. Nicméně pokud někdo zas bude říkat, že je toho tady moc, tak si dokážu představit ještě mnohem více i co se týče snesitelných mezí. PPS : Už konečně přicházím na kloub Daisy Ridley, ale o fous u mě stále vede Adam Driver. Naproti tomu John Boyega je tu snad jen kvůli jednomu snadno vystřihnutelnému souboji a Oscar Isaac mě taky nebaví úplně tak, jak je asi zamýšleno. (14.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)