Star Wars: Poslední Jediovia

Ty mladý na to bohužel nemaj. A ten často překvapivě vedený příběh, kde se relativizuje Síla a schází ryzí zlo s věrozvěstem typu Dartha Vadera a Císaře, utáhnout úplně nezvládnou. I když máte řemeslně vypucovaný blockbuster realizovaný v maximálních produkčních podmínkách špičkovým filmařem, může výsledek haprovat - když na skladě nejsou hotové (a dost cool) postavy, rozmělňuje se i síla jejich dobrodružství. (13.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Být tam tak polovina postav, třeba by se podařilo z té změti vydolovat i nějaký nosný příběh, který bolestivě chybí. Vlastně to o ničem není - každý tu má nějakou svojí vlastní záležitost, ale není tu nic "velkého" - osud povstání je skoro pro všechny až druhořadým cílem (a u těch, u kterých jde o prvořadý cíl, jako Finn, to nedává moc smysl), takže není divu, že to moc zásadně nepůsobí ani na mě jako diváka. Jinak se s tím ale Johnson popral o dost líp, než jsem si troufal odhadovat. Sice je hodně vidět, že (podobně jako u Blade Runnera) se hodně sází na to, že meta rovina příběhové sebereflexe nahradí příběh uvnitř filmu (což je úspěšné jen částečně), ale nakonec cokoliv bych z toho moře oprávněných výtek vytáhl, by svěřovalo hlavně k zopakování, že se s tím Johnson vypořádal směrem k překvapivě uspokojujícímu kompromisu. Bezprostředně po zhlédnutí mě ani nenapadlo, že by mohl mít film nějak kontroverzní postavení - v důsledku stvrzuje status quo a naplňuje všechny požadavky. Tím, jak ten film popudil iracionální část fanouškovské základny, si u mě přece jenom získal trochu sympatie. Člověk na hysterické reakci vůči tomuhle filmu pochopí jak popkultura funguje. Holt je to jediný Star Wars film točený pro dospělé lidi - z toho musely být problémy. (13.12.2017)

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

Tranquill mi píše z duše. Film potřebuje zkrátit alespoň o pětinu, ale jsem rád, že v hlavní dějové lince Hvězdných válek vidím moderní režii v příběhu se smysluplnými postavami (Driver, Ridley) a stále svěží hudbou Johna Williamse. Humor snad poprvé nebyl infantilní. Bude devátá epizoda vyvrcholením, nebo jen reklamním háčkem pro další trilogii? Toť věčná otázka sváru umění versus obchod. Nechme se překvapit. (11.06.2018)