To nie si ty

Dojemný film o umírání. Tentokrát je to ALS, ale není to film o této nemoci, sám neumím posoudit nakolik bylo ztvárnění chorobných příznaků věrohodné. Nedokážu ani odhadnout nakolik film zobrazuje americký přístup k umírání. Protože pokud je alespoň něco z reálného života, je zřejmé, že se od nich máme co učit... U nás se zatím jen mluví o přístupu k umírajícím (a zaplaťpánbu, že aspoň to), dělá se toho velice málo. Tento film nám ukazuje něco víc. Ne, že starost o umírající je nějaká naše povinnost, ale právě, že takový bezpostřední dotyk smrti nám pomůže prožít lépe náš vlastní život. (15.02.2015)

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)

Další z řady filmů, kdy hlavní hrdinka trpí nevyléčitelnou nemocí. Poslední dobou je jich opravdu hodně a ani tento není špatný, avšak Hillary Swank dle mého názoru nedokáže (alespoň tady ne) strhnout jako J. Moore, E. Redmayne či ten herec z Intouchables. Mě se daleko více pozdávala Emmy Rossum a to ne jen kvůli tomu, že je mladší a hezčí. Její postava a postupná proměna ve mě vyvolávala více emocí než Hillaryna, což jednak svědčí o jejím hereckém umění, ale jednak také o tom, co jsem zmiňoval, že Hillary zkrátka nedokázala tak strhnout. Na tuto herečku si musím dávat pozor, jelikož jí moc neznám, nějaké filmy jsem s ní sice viděl, ale v nich buď neměla moc velkou roli, nebo neměla co hrát. (10.08.2015)

Jeden z tych lepsich filmov o kriplovi, ktory na konci zdochne. Hilary Swank podala dobry vykon a pritom to ani nejak nehrotila. Celkovo sa film nesnazi prilis citovo vydierat a snazi sa temu podat skôr pohodovo. Vztahom Hilary a jej opatrovatelky to trochu pripomina francúzskych Nedotknuteľných, ale az tak komedialne to nie je. Jedina vec, ktora mi uz trochu lezie na nervy je to, ze vo filmoch zakazdym sledujeme kripla, ktory je dobre financne zabezpeceny a tak nema nudzu o spickovu lekarsku starostlivost s mnozstvom opatrovatelov. Ale film o chudobnom chudakovi, ktory roky trpi a nakoniec zdochne by bol asi prilis velkou depkou, ktoru by bezny divak nerozchodil. 5/10. (31.01.2016)

Filmy o nemoci, handicapu nebo jiné nepřízni osudu jsou vděčným tématem a beze sporu je to příležitost pro herce zazářit, oslnit a případně také odnést si domů nějakou tu plešatou sošku. V poslední době se to podařilo například Julianne Moore ve Still Alice nebo Eddie Redmaynovi v Theory Of Everything. Nikoliv Hilary velkohubce (pardon, nedalo mi to) Swank. Sice párkrát předvedla, že není špatná herečka, ale do takového filmu jí scházelo dostatečné charisma na to, aby jej utáhla sama. You're not you totiž stojí a padá na jejím výkonu, který byl natolik nevěrohodný, že se mi v absolutně nevhodných chvílích chtělo smát. Ne každý herec zvládne zahrát takovou nemoc bez toho, aniž by působil směšně. Jediný, kdo ze mě vyždíval nějaké emoce byla překvapivě Emmy Rossum, kterou jsem až doposud nikde nepostřehla. Dvě hvězdičky za ní. Druhé Intouchables se ale bohužel nekonalo. (19.02.2015)