Oculus

Zaujímavý horor vystupujúci zo súčasného žánrového priemeru hlavne minimom ľakačiek (aj tých pár, čo tam ostalo, by som ale vystrihol) a dôrazom na príbeh, ktorý je dokonca nelineárne vyrozprávaný. Problémy sú dva: 1. Psychológia postáv začína a končí u prekliateho zrkadla, akékoľvek iné vzťahy medzi nimi idú bokom. Potom ide bokom aj ich uveriteľnosť. 2. Bohužiaľ, klasický problém ducharín: nie je ťažké urobiť zamotaný príbeh plný nadprirodzených momentov. Problém je ho nakoniec rozmotať. To po 2/3 stopáže ide prekvapivo skvelo. V Oculus je asi najlepšie spracovaný prienik vedy a chytania duchov, aký som videl. No záverečná tretina, kedy má príbeh vrcholiť a kedy sa majú definitívne spojiť príbehy, je nevýrazná, plná klišé a vyslovene nedostatočná. Strašná škoda. 7/10 (04.06.2015)

Dejme tomu, že předváděné zlo má příliš "grafickou", rozuměj vizuální podobu. Filmař má samozřejmě trochu omezené možnosti, jak zprostředkovat hrůzu. Těžko ukáže myšlenkové pochody (bez nějakého voiceoveru), musí předvést vzhled a maximálně ještě ambientní zvuky (lekačky naštěstí nejsou, ty mi hrůzu spíš kazí). Premisa filmu je, že zlo zprostředkované či zosobněné zrcadlem (není upřesněno) dovede zúčastněné k šílenství. Šílenství se projevuje kromě paranoiy a schizofrenie ukázkovými halucinacemi. Co zde působí skvěle, samozřejmě kromě tíživého předvedení postupného rozkladu, je racionální přístup k iracionálnu, pokus o nalezení nějaké logiky, pokus eliminovat šílenství prostředky, na které by se halucinace neměly vztahovat -- protože pravidla hry známe dopředu. Tedy, myslíme si to... (17.06.2014)

Nemá smysl hodnotit kvality snímku dle (ne)dodržení (zde většinou) lichých očekávání. Kdo totiž chce přemíru krve, lekaček a hrůzné atmosféry, je na špatné adrese. Již úvodní návodná scéna ukazuje, že Oculus se chce zařadit mezi psychologické horory. A několik prvních minut se tímto směrem ubírá. Nevyřešené trauma z dětství, odlišnost přístupu obou hlavních postav a pomalé vstupování retrospektivního děje. Obě časové roviny se plynule prolínají, vzájemně se dokreslují, ale zároveň díky Timovi jedna narušuje druhou. Není zcela zřejmé, jakým směrem se bude děj ubírat a tvůrcům se díky pomalým náznakům (náplast, pes) daří budovat nepříjemnou atmosféru netušeného zla ve vzduchu. Dokud není zcela zřejmé, zda tím zlem jsou démonické síly nebo jen šílenství některé z postav, snímek funguje na jedničku. Druhá část však značně kolísá, děj se stane předvídatelným a do popředí se dostává méně zajímavá minulost, přičemž současné dění je pouhým dokreslujícím přívěskem. Postavy se stávají obětí událostí bez možnosti jejich ovlivnění. Přičemž tvůrci se spíše soustředí na atraktivnost děje než na vykreslení atmosféry absolutní bezmocnosti. (03.06.2014)

Sympatická hororová záležitost, jež není nikterak originální a její konec odhadnete již po patnácti minutách. Solidní atmosféra to ale vynahrazuje, propojení dvou časových linií po většinu času funguje na jedničku a na rozdíl od většiny kolegů se zde režie nespoléhá na očekávané a trapné lekačky. Jen škoda, že ke konci už se to Flanaganovi až příliš vymkne z rukou a divák má co dělat, aby se v tom guláši událostí vůbec orientoval. Stále ovšem jeden z těch lepších hororových kousků poslední let. A Karen Gilian chci doma. 70% (24.06.2014)

Rodina sa pri sťahovaní do nového domu dohodne, že si nový príbytok vyzdobí starožitnosťami. Najkrajším doplnkom je jednoznačne majestátne zrkadlo, ktoré má hlava rodiny vo svojej pracovni. Keď sa ale otec začne od rodiny stále viac odcudzovať a dokonca sa so zrkadlom začne rozprávať, začína sa rodina rozpadať a všetci jej členovia sa ocitnú v nebezpečenstve. - Rozhodol som sa, že v roku 2018 podopisujem komentáre k niektorým hororom, ktoré som videl už dávno a chcel som si ich zopakovať a začnem s týmto počinom od Mikea Flanagana, ktorý sa medzičasom dostal medzi úzku hororovú špičku a momentálne je jedným z najaktívnejších hororových tvorcov. Oculus je pozoruhodným počinom a kombinácia hororu a mysteriózna tu funguje excelentne, čomu pomáha neopozeraná a špičková práca s časovými rovinami, ktorá umožňuje divákovi hádať, čo je pravda a čo nie, bez toho, aby dej pôsobil nelogicky alebo chaoticky. Herecké obsadenie v tomto prípade absolútne ovládli ženy, ktoré sú vo väčšine scén pred mužmi o krok popredu. Parádne funguje aj technická stránka, ktorá sa spolieha na hru s viacerými kamerami, ktorá vynikajúco zapadá do spomínanej práce s časovými rovinami. Som rád, že som si to po niekolkých rokoch pozrel znova, ale Mike Flanagan ma ešte stále nepresvedčil natolko, aby som dal niektorému jeho hororu plné hodnotenie. To by sa ale už velmi skoro mohlo zmeniť, pretože jeho seriál The Haunting of Hill House, na ktorom pracujú Amblin, Paramount a Netflix, vyzerá velmi nádejne. + Kate Siegel + herečka z Don't Knock Twice + herečka z Ouija: Origin of Evil + herec z Insidious: Chapter 2 + herečka z Fun Size Horror: Volume One + herečka z Before I Wake (14.01.2018)