Nie je čas zomrieť

V No Time to Die je snad všechno. Monstrózní film, kde Fukunaga valí do diváků páté přes deváté. Úvod to má vystřižený jak z francouzského hororu a pak se rozjede akce, emoce, akce, emoce, tu něco málo pro milovníky oldschool Bondovek, tu zase něco více pro současného diváka, který chce vidět jako Bonda ženu a jako sidekicka gaye. Tohle rozkročení mezi novým a starým ale vytváří místy zvláštní vacuum. Natočené je to nádherně, ale na konci se mi jen chtělo říct, že je dobře, že se toho Vesper nedožila. (11.10.2021)

Neříkám poslední slovo, 3 mi přijdou málo, protože jsem si to relativně užil v daném momentu a ani příliš necítil tu délku. Je to v mnoha ohledech strašně přihlouplé, Malekovy monology jsou něco šíleného a Bondova "rodina", kvůli níž je ochotný obětovat vše, je neskonale nudná. Většina "chyb" je ale v rámci žánru snesitelná a mnoho takových, které bych považoval za neodpustitelné, bych vyjmenovat nedokázal. Zároveň to ale příliš nepřekvapuje na nenachází zajímavá řešení. Pokud Spectre bylo selhání neskromně fascinující ambice, je No Time To Die účinné naplnění skromné ambice. Já se vždycky přikloním k tomu prvnímu.  Celý film působí dojmem, že opatrně recykluje předchozí filmy téhle 007 epochy (někdy protiřečícím si způsobem) jen proto, aby se Craig mohl rozloučit - jako by existovala nějaká potřeba, aby se bondovský herec najednou "loučil". Není třeba! Další! PS: Jak kontroverzní je tvrzení, že když se na to podívám z odstupu, tak žádní dva Bondové k sobě nemají tak blízko jako Brosnan a Craig? Craig má o něco míň nadsázky a o něco víc kontinuity, ale v obou případech jde o sebereflektivní tázání se po místě Bonda v dnešní společnosti, které nemá žádnou jasnou odpověď, tak se série radši opájí odkazy na vlastní minulost. Myslím, že když si vezmu jakoukoliv jinou dvojici Bondů, najdu mezi nimi víc rozdílů než mezi Craigem a Brosnanem (snad jen Dalton a Craig, i když Dalton toho nestihl dost, aby to bylo jasné), což nepůsobí, že by mohlo být správně, když si vezmu, jak moc se Craigův nástup tvářil, že staví Brosnana na hlavu a 007 vstupuje do nové éry. Přitom jsme teď ve stejném bodu, na jaký si stouplo Zlaté oko. (29.09.2021)

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)

Nejméně uspokojivá bondovka ze všech pětadvaceti. Spousta věcí, co se budovala v předchozích čtyřech "Craigovkách" je tu sfouknutá během deseti minut a v příběhu je tolik děr, že by člověk potřeboval ještě doprovodný manuál. Je tam sice dost super scén, solidní akce a laškování mezi postavami, ale jako celek "meh". (02.11.2021)

Jedno je jasný, takovýchto filmových koncertů za rok moc nezažijeme. Pár hodin po premiéře se ve mně pořád ještě ozývají dozvuky, a tak vím, že je tady něco moc dobře. Dostatečně bondovsky cool, dostatečně napínavý, vizuálně velkolepý a překvapivě ještě plný emocí. Navíc to krásně splňuje to, co si žádá dnešní doba, aniž by to diváka otrávilo. (19.10.2021)