Nie je čas zomrieť

Nechci být úplně za přísňáka, má to své hodně dobré momenty, ale ta délka je vražedná. Jestli jsem měl pocit, že Craig už minule ve Spectre natahoval čas a že jej to asi úplně už nenaplňovalo být v této roli, téhle nejnovější Bondovky se u mě ten pocit dostavoval zpočátku téměř pořád. Pokud mi ve Spectre vadil například Waltz, tak tady, strčí Maleka hravě do kapsy. Rami je absolutně nejslabší a nejméně charismatický Craigův protivník za celou sérii. Pokus s novým 007 se mě vůbec nelíbil. Co to jako mělo proboha znamenat? Bond v tomhle díle ze sebe sloupl poslední kousky nepropustné slupky, takže je vlastně i docela příjemné ho sledovat v otcovském módu, jenže se člověk těžko smiřuje s faktem, že zrovna Rami Malek je ten protivník, který mu vystaví definitivní stopku. Určitě nemůžu tento díl hodnotit jako povedený. Možná jej vidím o malinko slabší než Spectre. Na Skyfall nebo Casino se kouká z hodně velké vzdálenosti. 70% (28.03.2022)

Tentokrát nám Broccoli partaj zahrála slušně na city. A Craig si v roli Bonda zkusil nejširší paletu vnitřních pochodů i výrazů obličeje nejen ze svých pěti účastí v sérii, ale ze všech Bondů vůbec. Jako emocionálního diváka mě to dostalo na plné čáře. Hezky prohloubený vztah s Léou Seydoux. Ale co ta pokulhávající logika v motivaci a chování hlavního záporáka (Malek) a další nedomyšlenosti? Je tak těžké vybrousit scénář natolik očekávaného, celosvětového megabijáku i v tomto směru? Opakovačka Spectre den před byla každopádně přínosná, No Time to Die na něj přímo navazuje. Zimmer v napínavých scénách, především v setkání s Blofeldem (Waltz), výborný. (30.09.2021)

Neříkám poslední slovo, 3 mi přijdou málo, protože jsem si to relativně užil v daném momentu a ani příliš necítil tu délku. Je to v mnoha ohledech strašně přihlouplé, Malekovy monology jsou něco šíleného a Bondova "rodina", kvůli níž je ochotný obětovat vše, je neskonale nudná. Většina "chyb" je ale v rámci žánru snesitelná a mnoho takových, které bych považoval za neodpustitelné, bych vyjmenovat nedokázal. Zároveň to ale příliš nepřekvapuje na nenachází zajímavá řešení. Pokud Spectre bylo selhání neskromně fascinující ambice, je No Time To Die účinné naplnění skromné ambice. Já se vždycky přikloním k tomu prvnímu.  Celý film působí dojmem, že opatrně recykluje předchozí filmy téhle 007 epochy (někdy protiřečícím si způsobem) jen proto, aby se Craig mohl rozloučit - jako by existovala nějaká potřeba, aby se bondovský herec najednou "loučil". Není třeba! Další! PS: Jak kontroverzní je tvrzení, že když se na to podívám z odstupu, tak žádní dva Bondové k sobě nemají tak blízko jako Brosnan a Craig? Craig má o něco míň nadsázky a o něco víc kontinuity, ale v obou případech jde o sebereflektivní tázání se po místě Bonda v dnešní společnosti, které nemá žádnou jasnou odpověď, tak se série radši opájí odkazy na vlastní minulost. Myslím, že když si vezmu jakoukoliv jinou dvojici Bondů, najdu mezi nimi víc rozdílů než mezi Craigem a Brosnanem (snad jen Dalton a Craig, i když Dalton toho nestihl dost, aby to bylo jasné), což nepůsobí, že by mohlo být správně, když si vezmu, jak moc se Craigův nástup tvářil, že staví Brosnana na hlavu a 007 vstupuje do nové éry. Přitom jsme teď ve stejném bodu, na jaký si stouplo Zlaté oko. (29.09.2021)

V olbřímí stopáži se ukrývá jedna celovečerní bondovka, která má skvělou akci, funguje v emocionální rovině a obsahuje nejednu pasáž řadící se k tomu vůbec nejlepšímu (nejen) z Craigova období. Zádrhel je, že se v té stopáži nachází ještě celá jedna celovečerní bondovka. Zdlouhavá, plná vaty i přes koleno lamaných uzavírání linií po Mendesovy, se záporákem do počtu a v nic nosného neústících náznaků. Solidní loučení, ale nikoli památné. Bezezbytku platí, že méně by bylo více. Mnohem více. (30.09.2021)

Velká rozlučka Daniela Craiga je po mnoha odkladech konečně tady (lístky byl v prodeji už na loňský duben!) a v mých očích se hodně jede v nastoleném trendu z předchozí bondovky Spectre, kterou příliš v lásce nemám. Předtím jsem navíc koukal na Casino Royale a musím říct, že to je prostě jinde a zůstane nejen mou nejoblíbenější Craigovkou. Před natáčením mě hodně mrzelo, že se režie kvůli tvůrčím neshodám nakonec neujmul Danny Boyle, ovšem náhrada za něj byla více než obstojná. Cary Joji Fukunaga je vynikající režisér první kategorie, kterému se možná, ale opravdu jen možná, chce až příliš hrát Fortnite, leč nová bondovka si prošla takovými průtahy a problémy, že možná nejen Spectre, ale všechny bondovky zároveň mohou stvrdit něco podobného. Režisér Temného případu a podobných pecek je však jistý v kramflecích, ví jaké linky spojit k sobě aby nejlépe fungovaly a ve správný moment napnout či zabrnkat na emociální strunu, na mnoho diváků toto fungovat bude. Proti jeho režii nemůžu říct křivého slava, leč scénář byl pravděpodobně mnohokrát přepisovaný (docela by mě zajímalo, jak do něj zasáhla moje neoblíbená, pouze co se týče herectví, Phoebe Waller-Bridge) a i když plně chápu, že musel být mnohovrstevnatý a pečlivě uzavřít tuto éru ve společnosti všech pěti posledních bondovek, 160 minut je za mě, zvlášť o půlnoci, až příliš a nezřídka kdy mi to přišlo až zbytečně natahované a linka s Rami Malekem, který je tu až překvapivě málo, mě vůbec ničím nezaujala a přišlo mi jenom, že se Bond přesouvá všude možně po světě, láká na svůj product placement a občas se potká s nějakou novou postavou, jež je tu až povážlivě nevyužitá a pak už se neobjeví (proč tu vůbec byla Ana de Armas? Fakt jen kvůli jedné dějové lince, kde se hodně střílelo? I když byla cool). Není čas zemřít je dobře natočený film, emoce o nějakém odchodu to ale ve mně nevyvolalo (Na to, že je to mega dlouhé, tak samotný konec je za 5 minut odbytý, wtf?) a že bych měl touhu to v brzké době vidět znovu se také říci nedá. (30.09.2021)