Star Trek IX: Vzbura

z určité perspektivy jde o ten nejlepší z doposud natočených filmů podle Star Treku. má své víceméně zjevné dílčí nedostatky, ale to na jeho celkovém kouzlu mnoho neubírá. předně chci pochválit Jerryho Goldsmitha za zkomponování nádherné hudby, která v každém okamžiku, kdy zaznívá, velmi přiléhavě doplňuje děj a umocňuje některé citově silné momenty. film postrádá velkolepost mnoha áčkových sci-fi i nejúspěšnějších předchůdců ze startrekové série. atypické je přitom prostředí i námět. Vzpoura se z velké části odehrává v přírodních exteriérech a řeší velmi vyostřené etické dilema, čili ubírá se přesně v tomtéž duchu, který dal vzniknout těm nejlepším televizním epizodám Původního seriálu i Nové generace. nejde vlastně o nic jiného, než o opětovné pokoušení Základní směrnice (Prime Directive), tedy fundamentální filozofické teze Star Treku, která ukládá ctít různorodost kultur a jejich svrchovanost za každou cenu. téma však dosud nikdy nebylo zpracováno s podobným nasazením, odvahou k extrémům, schopností promlouvat a oslovovat. formou přiléhavé alegorie připomene genocidy páchané jak v minulosti při honbě za nerostným bohatstvím a teritoriální expanzi, tak de facto do současných dní na domorodých národech a kulturách třetího světa zde na Zemi. a přesně to je jeho účel; tedy kromě vybudování působivé a ohromující formy, která vznešené postoje nese a dovoluje jim zasahovat a dojímat tolik diváků. Na svou dobu nabízí relativně velké množství nejmodernějších vizuálních a jiných speciálních efektů, což samo o sobě postačuje rozehnat nemístné stížnosti některých dobových kritiků, podle nichž má film blíže televizní obrazovce, nežli stříbrnému plátnu. pokud přeci, pak svým tématem, jak jsem psal výše, a orientací konfliktu na novou mimozemskou civilizaci ve vzdálených hlubinách kosmu, namísto obvyklejší záchrany lidstva a Země před ohrožením nebo věčných bojů s Klingony či Romulany. poučení diváci mohou považovat za velmi troufalý krok fakt, že lidstvo, respektive Spojená federace planet, jíž jsou lidé součástí, ve filmu výjimečně působí jako nepřátelský element a roddenberryovská utopie se tím zprvu zdánlivě rozkládá. od toho má však film své hrdiny, aby situaci napravili a tím vlastně i obnovili ducha Star Treku. jedním z velkých kladů je neobvykle velké množství typického humoru, ačkoliv oproti jiným startrekovým filmům nejsou humorná odlehčení vždy nejlépe zakomponovaná do poetiky filmu. se v žádném případě nesnaží být sci-fi trhákem roku a ani se tak netváří, možná právě proto na mě tak působí. (14.08.2012)

Musel jsem se trochu smát, když mi došlo, že tento díl Star Treku docela zapadá do filmové linie Red Scorpion (1987), Men of War (1994), Pocahontas (1995) a Avatar (2009). Naprosto stejná příběhová linie, která se ale, na rozdíl od Avataru, netopí ve vizuální onanii. Vzpoura patří k těm lepším ST filmům, jednak pro skvělé triky (romantická scéna v níž se zastaví čas je naprosto výborná, málem jsem upustil slzu) a masky (záporáci opět výborný vzhled) a jednak proto, že je mi podobné téma vždy velmi milé. 3,5* (09.07.2011)

Já už vím, co mi na tom nesedí. Nejhorší ale je, že jsem si kvůli tomu na plno uvědomil, že vlastně Star Trek nemám moc rád. Tedy, abych byl fér, Novou generaci. Ale je to zvláštní, jako dítě jsem seriál TNG skoro miloval, čert ví, co bych na něj říkal dneska. Dneska si jen dodělávám ty filmové resty okolo Star Treku a nestačím se divit, jak mě charakterová plochost všech postav irituje. Na té Enterprise není nikdo zajímavý, všechno je sluníčkové, každý má rád každého...prostě nuda. Pak je tu prototyp záporňáka, stejně tak typický jakože zrádce. Nic, co by zasluhovalo pozornosti. Co se týče příběhu, opět je to jedno ze základních témat žánru, čili nic nového. Jen byl zajímavý ten detail onoho nerůstu vousů u Pickarda. Nepochopil jsem pak ten bujarý růst vlasů u Worfa, na který bylo ještě tak silně upozorněno. Poměrně slušně zajímavé byly ty hrátky s holografickými projekcemi. Pěkná byla i vizuální stránka, jak co se týče efektů tak i exteriérů (když si jen vzpomenu na "exteriéry" začátku Star Treku v roce 1966, tak je to velmi vtipné srovnání). Závěrečná znělka Jerryho Goldsmithe taky záhřala u srdíčka, to ona umí, zbytek hudby byl naprostý standard....jo a ještě jedna zásadní věc; nikdy jsem neměl rád Startrekovské zpracování teleportace :-) a vůbec, scénáristé sci-fi sérií mají tak strašně ulehčenou úlohu ve vymýšlení, jak tentokrát zachránit hlavního hrdinu v bezvýchodné situaci, až to hezké není! (11.04.2009)

Televíznym dojmom pôsobiaci celovečerák z hangáru STAR TREK zvolil príjemne pomalé tempo a neagresívny scenár. Ostatne, Patrick "Picard" Stewart nikdy nebol bitkár. Ale pritvrdiť - keď to bolo nutné - vedel. Bohužiaľ, nie však teraz. Mňa osobne to nenadchlo. Ale ani nenahnevalo. P.S. Ak v tom už (tiež) máte chaos, toto je tá časť, v ktorej ide o večný život a kde je "Jednotka" (Jonathan Frakes) oholená. Kino Považan 1999 (03.11.2004)

Předposlední film s Picardem a novou posádkou je sice slabý a tradiční lichý díl Star Trek filmového univerza, ale nemá tolik špatných a hluchých míst jako v případě VII – Generations. Po svižném a kvalitním VIII - První kontakt je to však o stupeň horší - taková průměrná desítka světlá - neurazí, nenadchne a účel splní. Frakes režíruje slušně, herci drží laťku, ale je to jen průměrná epizoda TNG, kde se moc nebojuje, ale více kecá. Hodnocení OST: Goldsmith se drží svých kvalit a opět drží hudbou film nahoře. 7/10 (16.01.2013)