Kráľ rybár

Konečně: na mém javorovém televizním stolku přibyl nový zářez, neboť jsem byl dychtivým svědkem dalšího skvělého filmu Terryho Gilliama. Tento režisér dokáže se svou režijní taktovkou hotové zázraky, a nejinak tomu bylo i v případě tohoto kouzelného dramatu. Co na tom, že pointa vyjde najevo hned po první zmínce o kouzelném grálu, když se na to celé tak pěkně dívá. Jeff Bridges s culíkem mi sice moc nesedne, ale o to více se hodil do role arogantního člověka, který "nesnáší lidi". Robin Williams pak jako roztomilý bezdomovec přímo srší energií a elánem, a ti dva se skvěle doplňují. Stopáž uteče jedna radost, a docela teď koulím oči: to měl film opravdu 137 minut? Nepřišlo mi to, jak jsem se dobře bavil. Velmi mě překvapily (u Gilliama? Ale kdeže...) fantasmagorické vsuvky, a pohádkový konec s nočním zlodějem me dokázal rozesmát samotným svým diváckým požitkem a kouzelným vyzněním. (08.06.2009)

Od Gilliama bych čekal trochu víc. I zde sice nacházím útržky jeho fenomenální fantaksní představivosti, ale ta zde hraje podružnou roli a ustupuje příběhu, který mě ovšem nijak zvlášť nezaujal. Přišel mi dosti neuspořádaný a neucelený. Kdyby nebylo výkonů dvou hlavních aktérů, byl bych asi zklamán. (04.11.2005)

Dvakrát jsem se v průběhu svého života pokoušel shlédnout tenhle film. Abych neměl pocit, že jsem o jeho pochopení nepřišel, tak jsem si ho i nahrával na HDD, ale vzdal to a vymazal. Nelíbí se mi jednak příběh, jednak R. Williams. Kdysi právě on a další podobně mě nesympatický herec přetočili po americku komedii "Otec a otec", a bylo to jako když amatéři se pokouší být vtipní, a pro mě důkaz, že kdo to neumí zahrát, tak prostě je to hrozné, zatímco fr. herci a filmový štáb to udělal nadčasově, obdivuhodně. Ten rozdíl je tak markantní, že mě to zaskočilo, neb předtím jsem si myslel, že když je dobrý scenář, tak je nemožné ho zkazit. Král rybář je jistě trochu i o humanitě, a přece je málo přesvědčivé, že by jedna dvojice vyvinula tolik aktivity pro spojení a vytvoření páru a štěstí jiných, těch, co jim životní osud nedopřál žít "normálně". Podivný slaďák, kde je pro mě přeslazeno! Proč mi R. Williams jako herec nesedí? Protože moc tlačí na pilu, protože přehrává, protože to není mistr ala P.Richard. (29.05.2010)

Nemohu zazdít fakt, že Terry Gilliam je zručný filmař, obohacující diváka svým zvláštním, fantaskním viděním světa, které mívá nezřídka i hlubší myšlenku. Co mi vadí, je způsob přehánění, jako kdyby chtěl všechny své postavy, náměty, pointy, zvraty, reály i vize (které by samy o sobě mohly být i geniální) vměstnat do jednoho projektu, přitom by se na nich dalo slušně vystavět filmů několik. Důsledkem je všeobecný zmatek, kdy například pochopím, proč je Parry blázen jako když vyšije, ne tak už jeho nenadálý obrat, kdy oděn v bílém distingovaně klábosí u večeře. Nejhůř stravitelná však byla groteskně přemrštěná postava Lýdie, která, krom svých mindráků, nezažila žádný hlubší zásah do psychiky - přehrávaná Amandou Plummer si často počínala ještě cvokatěji, než hlavní cvok. Abych jen nerýpala, výčitkami mučený hrdina v podání Jeffa Bridgese byl skvělou volbou a jediným důvodem, proč vydržet do uklopýtaného konce. Škoda, že totéž neplatí o Robinu Williamsovi - "kterého nemohu vystát a jehož ublekotaný, hřejivý a dobrácký styl hraní mi leze na nervy" - stejně, jako uživatelce Mi Nü-Chai, jejíž slova jsem si s dovolením vypůjčila - líp bych to totiž nevyjádřila :-) (03.10.2009)

Skrytá perla, která oplývá Gilliamovskou hravostí a pečlivostí. Milý příběh o přátelství, lásce a naději okořeněný stihomamem i lidským utrpením. Williams je typově přesně obsazený a Jeff Bridges tu s chutí ztvárňuje roli pohodového borce, který spadl do haldy hnoje, ztratil smysl života a snaží se z toho všeho vyhrabat. Rovnováha mezi pohádkovým světem fantazie a realitou je tu znovu velice tenká. Gilliam v nejlepší formě. (23.05.2012)