Hotel Adlon

Strhujici rodinna saga, ktera se odehrava od zacatku 20.stoleti az po soucastnost. Skvele odvypravene, skvele zahrane (vyborna Josefine Preuß) az po herce uporne strnule (Wotan Wilke Möhring), atmosfera, vyprava, masky (mohli by se v Hollywoodu neco priucit). Tohle se povedlo, vazeni. Nejslabsi je dle meho druhy dil. (20.10.2015)

Tři epizody napěchované historií jednoho hotelu.Úspěchy střídaly malé i velké tragedie a malé i velké události ve světě..A extra počin byl když paralelně vyprávěla příběh Sonja.Jsem spokojena s výběrem  herců a režií.Velmi pečlivě vybrané kostýmy.Kvalitní práce maskérů.Velmi profesionální kamera.Tentokrát jsem s Němci bezvýhradně spokojená. (16.03.2023)

Řekněme, že příběhy z doby první republiky mám moc rád, protože miluju První republiku a vůbec začátek 20. století. Tak jako tak, příběh postupně protne první i druhou světovou válku. Proč ne. Nejvíc jde právě na určitých místech či budovách vidět, jak se doba i svět mění. A na hotelu je to vidět hodně. Já osobně jsem si příběh užil. Možná by si víc zasloužila rozvinout ta první neuznaná láska. Každopádně mě mini série zaujala, ale jsou tu určité detaily, které mě znemožnily dát větší hodnocení. Například hlavní hrdinka by musela mít silně přes devadesát, ale její dcera v závěrečné scéně rozhodně na to, že by měla přes šedesát nevypadala. Nicméně to všechno jsou detaily jinak zajímavého příběhu. Mám zkrátka pocit, že tomu ještě něco chybělo. Možná, že je škoda, že mini série neměla více dílů a že jsme neviděli třeba dobu socialismu až do dnešní doby. Každopádně první a poslední díl byl zajímavý hodně. Bylo to kvalitní, bylo toho málo, ale něco tomu chybělo. Nějaké koření navíc... (16.10.2016)

Titanikovská forma vypravování místy (hlavně v závěru) sklouzává k citovému vydírání, místy k naivnímu romantickému příběhu (1. díl), ale celkově paralelní osudy Almy a Sonji + Sonji a Anny Marie jsou v prostředí Aldonu podány poutavě. Zajímavé je i užití dobových materiálů, které na pozadí příběhu vykreslují dějiny Německa. Nejvíc se mi líbil 2. díl. (10.10.2015)

Dějiny německého dvacátého století zhuštěné do bubliny luxusního hotelu a několika lidí kolem něj. Dal bych skoro plný počet, kdyby vyprávěním občas neproblesklo klišé, mnohdy až kýč, a kdyby se němečtí autoři netvářili, že za druhé světové byla většina Němců antifašisté vlečení téměř proti své vůli hrstkou fanatiků. Nicméně je to umně spletený příběh, který udrží po celou dlouhou dobu pozornost, a na jehož konci člověk zauvažuje, jaký smysl má veškeré životní usilování, když je dříve či později vždycky zničí nějaká banda slepých ideologů. (04.01.2015)