Strach a hnus v Las Vegas

Teda tady v tomhle filmu si Johnny a Benicio fakt užívaj. Smrkaj a papaj všechno co najdou, zkrátka brutálně smaží. Tripy jsou natočeny skvěle a reálně, čímž na sebe Gilliam prozrazuje, že má asi taky nějaké ty zkušenosti s ilegálními látkami. První půlka je nabitá humorem a je škoda, že ta druhá půlka lehce kolísá. Jinak je to ale super. (17.11.2004)

Můj nejoblíbenější Gilliam a těsně po Mrtvém muži nejlepší Depp... Vizuální onanie, která překonává všechny dosavadní Gilliamovi excesy (i Brazill), nejvtipnější film, který jsem v životě viděl, smál jsem se jako blázen i při třetí projekci, což se mi nestalo u ničeho jiného-a jenom tak mimochodem, nejsem feťák,LSD jsem nikdy nezkusil, ale po tomhle filmu jsem na něj dostal chuť:-). Deppovi zcela rovnocenně (a to je sakra co říct) sekunduje Toro, malé vtipné štěky tu dostali třeba Tobey Maguire, Christina Ricci či Cameron Diaz (výtahová scéna patří k těm nejlepším)... "Feťák ví jak se vyrovnat s pohledem na svou mrtvou babičku plazící se k němu s nožem v zubech, ale nikdo by nedokázal vydržet tuhle podívanou...takhle by vypadala sobotní noc, kdyby náckové vyhráli válku" - atmosféra Las Vegas 100% (18.06.2006)

Nevím o nějakém pořádném důvodu, jak bych zkritizoval tento film. Prostě se mi nelíbil, a to tak že moc. O tom jak jedou dvě sjetý fetky sejmout nějakýho vidláka do Las Vegas je uhozený, a jak je to šíleně natočený, já z toho měl až husí kůži. Z toho jak jsou oba šílení, z toho jsem měl uplně šíleně hnusný pocity. Možná jako bych byl na drogách, jako oni, ale já nebyl, já to viděl v té skutečné realitě, která prostě skutečná je, ačkoliv si myslí, že k realitě jim dvoum drogy dají něco navíc, nedají. Chvíle, kdy jsem se měl smát mi to neuvolnili, a bylo mi ještě hůř. Tenhle film se snaží být vtipný, jindy bych se tomu smál, ale tady to dost dobře nešlo. Nevím proč, prostě bylo hrozné na to koukat, ale ne že by filmařinu režisér odbyl, jen jsem z toho měl šílený pocity, a jak Johnny Depp mluvil, jen všecko potvrzelo. Ono teda jde asi o to, že to tak chtěl, ale já jsem u toho pořádně nedokázal vydržet, bylo toho na mojí hlavu v jednu chvíli až moc, což se na filmu docela radikálně podepsalo. Je to šílenost, zběsilost a ujetost toho největšího formátu, kde droga bude jiná dimenze, asi tak jako pochopení tohoto filmu. (21.08.2008)

Tenhle film je opravdu síla. Bohužel těžko říct, jestli síla ve špatném nebo dobrém slova smyslu. Plešatý a věčne zfetovaný novinář Johnnyho Deppa s brýlemi, které by mu i Elton John mohl závidět a jeho taktéž zfetovaný právník Benicio Del Toro jedou s kufrem plným drog do Las Vegas aby novinář napsal jistou reportáž. O ničem jiném film není, jde v podstatě o obrovskou ujetinu, která je z části natočená tak, jak by asi svět kolem sebe mohl vidět zfetovaný člověk (např. měnící se vzorky na koberci, hospoda plná dinosaurů, schýza ve vaně) a také prostředí, ve kterém se "hrdinové" pohybují je jejich zálibě značně přizpůsobeno - obzvlášť zajímavě vypadá úplně ke konci mírně řečeno neuklizený hotelový pokoj, jehož část je plná špinavé vody a po kterém se Johnny Depp pohybuje s tyranosauřím ocasem... Myslím, že pro představu tohle stačí a protože tady závisí hrozně moc na subjektivním dojmu, tak jsem se rozhodla hvězdičky neudělovat (vím, odporný alibismus, ale stejně ani s odstupem času nevím, co si o tomhle dílku myslet, natož jak bych ho ohodnotila...). (21.07.2005)

Psychoteror, který na vás vychrlí Terry Gilliam hned od prvních minut je skutečně zničující a zcela nekompromisně oddělí zrno od plev, nebo spíše tvrdé jádro od normálního zbytku. Prostě buď se někdo chytí a začně pro něj to nejfamóznější road movie (čti trip) všech dob, nebo se nechytí a znechuceně bude koukat na dvě cestující zfetovaná hovada. Já se v kině chytil a to tak fest, že jsem měl ihned jasno o nejlepším filmu co jsem kdy viděl (avšak pouze dočasně). Zběsilý úlet skvěle obsazených a k nepoznání zpustošených Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora se mohl zrodit pouze ve zcela geniální mysli, schopné do jednoho filmu vtěsnat absolutně všechno, obalit to inteligentní nadsázkou, nezkrotnou vizuální šíleností a zcela jedinečným druhem humoru. Tato výše jmenovaná mysl naštěstí skutečně existuje a Terry Gilliam pro mě zřejmě navždy zůstane režisérským géniem v pravém slova smyslu! (05.02.2006)