Réžia:
Ilmar RaagKamera:
Laurent BrunetHrajú:
Jeanne Moreau, Laine Mägi, Patrick Pineau, Piret Kalda, Claudia Tagbo, Corentin Lobet, Frédéric Epaud, Helene Vannari, François Beukelaers, Tõnu Mikiver (viac)Obsahy(1)
Anne přijíždí z Estonska do Paříže, aby se tu starala o Fridu, starou umanutou dámu, která rozhodně o žádnou pomoc nestojí. Anne ke všemu nedostane mnoho instrukcí na úvod, kromě nutnosti zabránit Fridě, aby se dostala ke skříňce s léky. Vztah obou žen se však pozvolna mění. Když se po úvodních zasněžených minutách v Estonsku objeví na plátně tvář Jeanne Moreauové, přináší s sebou cosi známého, cosi z časů francouzské nové vlny – intimitu i eleganci. Režisér inspirovaný příběhem vlastní matky však nespoléhá jen na nekonečný šarm herecké hvězdy, ale věnuje se drobnostem jednotlivých scén i proměnám Anne, jejíž šat se ve městě módy stává stále více chic. (Febiofest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Vidět po vleklé sérii snímků Pedra Costy něco podobného jako je Estonka v Paříži, bylo jako dostat pár facek. Zoufale jsem si potřebovala odpočinout od divácky náročných snímků portugalského režiséra, kvůli tomuhle jsem vynechala poslední díl Costovy trilogie (Mládí vpřed) a lituju. A beseda po skončení filmu jen prohloubila mé znechucení. Pokud by hvězdná francouzská herečka Jeanne Moreau nekývla na nabídku k natáčení, film by vůbec nevznikl, protože by nikdo nebyl ochoten jej zafinancovat. Je to hnus celý ten filmový byznys! :-) ()
Filmové Pobaltí nemá chybu. Každý film, který jsem z tohoto prostředí potkal, mě něčím zaujal. Stejně tak i tenhle kousek. Estonka v Paříži, jak už název sám napovídá, vypráví o Estoncích a vše se odehrává v Paříži. Je to moc hezky pojaté. Moc se tam nemluví, a když jo, tak k věci. Estonka, která dorazí do Paříže prochází ulicemi a prohlíží si ji stejně jako já, když jsem v Paříži byl poprvé. Je to všechno hrozně hezky natočené a nakonec Vám i ty postavy budou dělat radost. Jsou zajímavé, jsou lidské a stejně takový je i samotný film. ()
Zub času se pořádně zakousnul do Jeanne Moreauové, která od určitého věku hraje stále v kalhotách. I když se film odehrává ve Francii, není to francouzský film, je v něm severský chlad a deprese. A ve spojení s francouzským šarmem vzniknul zajímavý mix emocí mírně pošilhávající po Nedotknutelných. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Citlivě a věrohodně zpracované nelehké téma stáří a stárnutí. Jací jsme byli celý život, takoví jsme i ve stáří, tolik se neměníme, jen se naše povahové rysy, ať už ty dobré nebo špatné, ještě zvýrazní. Toho, kdo se těžce probíjel celý život a musel se starat o druhé, ztráta mládí tak úplně na kolena nesrazí a snaží se hledat pro sebe dál své místo v životě a nějaký ten kousek štěstí k tomu. Stejně jako Anne. Frida, ta to má vlastně o hodně těžší, v mládí jí ležel u nohou celý svět a teď se má vyrovnat s tím, že už není hlavní hvězdou. Obě filmové dámy se svých úloh zhostily s grácií a šarmem a Anniny toulky noční Paříží potěšily nejen ji v její obtížné situaci, ale určitě potěší i oko diváka. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. ()
Byly to takové http://www.csfd.cz/film/23862-spolecnice/ . Zde je podobný příběh o stáří, o obtížném vyrovnávání se s ním, o samotě, o vznikajících poutech, vše je umocněno toulkami po Paříži. Jeanne Moreau a její panovačná, tvrdohlavá, osamělá a přes to stále šarmantní a elegantní dáma s velkým srdcem. Na druhé straně tichá, nenápadná, úslužná, ale důstojnost neztrácející Laine Mägi = herecké umění v nápaditém snímku, který stojí za zhlédnutí. ()
Galéria (15)
Fotka © Pyramide Distribution
Reklama