Prameny života

Intimní portrét třech navzájem provázených generací nabízí upřímný pohled autora na své blízké, na okolnosti svého nešťastného dětství a na své vzpomínky. Mistrně vyprávěný příběh jednoho života je podán svižně, zábavně a díky řadě postav, jejichž charakter se neustále proměňuje, budete o této rodině a jejím osudu chtít vědět víc a víc. (03.07.2013)

Pres zdejsi vysoke hodnoceni musim s vetsinou nesouhlasit - film me nezaujal, ba chvilemi az iritoval; dlouha stopaz filmu tomu prilis nepomohla. Nedokazala jsem se ztotoznit se zadnou z postav. Dej pusobil klipovite a nesoudrzne. Asi v polovine jsem si uvedomila, ze me vubec nezajima, jak se budou osudy postav dale vyvijet, a kam se bude pribeh ubirat; jednani i vzhled postav pusobily hrozne umele a vykonstruovane...a pritomna nadsazka byla prilis mala na to, aby se jednalo o parodii, takze se film pohyboval nekde na pul cesty a pusobil neprirozene. Abych si jenom nestezovala, mel film i par hezkych sekvenci, ale vysledny dojem nezachrani. (01.07.2013)

Ten, kdo od Pramenů života očekává společenskou fresku mapující vývoj Západního Německa po druhé světové válce, možná bude zklamán. Oskar Roehler totiž daleko větší důraz než na politiku a sociální ovzduší věnuje svému osobnímu prožitku, vzpomínkám vlastním či zprostředkovaným. Na třech hodinách rozvíjí intimní rodinné drama, které po celou dobu neopouští nejdůvěrnější sféru a vše je v něm podáno v maximálním citovém prožitku. Roehler nevytváří žádnou myšlenkovou nadstavbu či filosofizující rámec, jen s odzbrojující upřímností a s viditelnou chutí vypráví a vypráví, přičemž se v jemných a přitom působivých dotecích zabývá univerzálními tématy (dětství, rodičovství, manželské vztahy, generační vzpoura, dospívání, první láska i smrt). Každá epizoda je nevšední, protknutá zvláštní vnitřní naléhavostí a až familiární sdělností. Za mě rozhodně vyzdvihuji kapitolu věnovanou vztahu budoucího režiséra k citově vyvráceným rodičům, jež je jedním z nejtklivějších obrazů dětské osamělosti, které jsem měl kdy možnost vidět. Celý film nakonec uplyne jako řeka napájená neustále novými osvěžujícími prameny, rostoucí do šíře, která nakonec dokáže pozoruhodně obsáhnout všechny etapy lidského života. Stále silnější proud každou chvíli více a více strhává, společně s postupným poznáváním a proměnami postav, které jsou těmi životadárnými zdroji, které se spojují v jediný mocný tok. (02.07.2013)

Trošku předlouhá sága mapující životní osudy tří generací jedné rodiny v poválečném Německu. Nejvíce mě zaujal a dojal životní příběh generace nejstarší - dědečka Ericha, válečného veterána, který po příchodu z ruské fronty obnovuje výrobu ve své továrně na trpaslíky a jeho ženy Elisabeth. A hereckým výkonům jejich dvou představitelů taky tleskám nejvíc. (08.02.2014)

„Pramene života“ je filmom režiséra Oskara Roehlera (1959), ktorý ho natočil podľa svojej spisovateľskej prvotiny románu Pôvod (Herkunft) z roku 2011. Film začína príchodom jeho deda po 2. svetovej vojne zo sovietskeho zajatia v roku 1949, kedy boli prvé amnestie pre radových zajatých vojakov Wehrmachtu Sovietskou armádou. Vracia sa späť do svojho domova v Bavorsku ale film sa neodvíja históriou a spomienkami na zajatecké tábory, ale práve naopak ide vpred do ďalekej budúcnosti. Aj z toho dôvodu má tento film podtitul nemecká história rodiny. Spisovateľ ale aj režisér v jednej osobe sa celý svoj život vysporiadava so svojou minulosťou. Pre mňa osobne tento film bol sklamaním a omnoho lepším bol jeho film z roku 2010 Žid Süss - Film bez svedomia. Aj keď v Nemecku bol prijatý s veľkým rešpektom. (11.06.2019)