Prameny života

Jak udělat z kýče šlágr je německá dovednost (Fertigkeit). Přitom expozice je překvapivá a docela zajímavá. V roce 1949 se na zajatce z ruské fronty obvykle čekalo u vlaku, tady se Erich musí do své vlastní rodiny prakticky vetřít. To se mu (bývalému náckovi, který od komunisty obdrží gratis zubní protézu) zdaří poměrně úspěsně a brzy si otevře továrnu na trpaslíky (Gartenzwerge), kterými zaplaví část Německa (zbyvající část se do Německa dostane až po otevření našich hranic). Pak už následují jen přeslazené milostné epizody a přepepřené vztahy s rodiči a prarodiči. Přitom je pojetí života jako generační sága Němcům velmi blízké, ale kampak tohle sahá třeba Buddenbroockům... (12.11.2014)

Ten, kdo od Pramenů života očekává společenskou fresku mapující vývoj Západního Německa po druhé světové válce, možná bude zklamán. Oskar Roehler totiž daleko větší důraz než na politiku a sociální ovzduší věnuje svému osobnímu prožitku, vzpomínkám vlastním či zprostředkovaným. Na třech hodinách rozvíjí intimní rodinné drama, které po celou dobu neopouští nejdůvěrnější sféru a vše je v něm podáno v maximálním citovém prožitku. Roehler nevytváří žádnou myšlenkovou nadstavbu či filosofizující rámec, jen s odzbrojující upřímností a s viditelnou chutí vypráví a vypráví, přičemž se v jemných a přitom působivých dotecích zabývá univerzálními tématy (dětství, rodičovství, manželské vztahy, generační vzpoura, dospívání, první láska i smrt). Každá epizoda je nevšední, protknutá zvláštní vnitřní naléhavostí a až familiární sdělností. Za mě rozhodně vyzdvihuji kapitolu věnovanou vztahu budoucího režiséra k citově vyvráceným rodičům, jež je jedním z nejtklivějších obrazů dětské osamělosti, které jsem měl kdy možnost vidět. Celý film nakonec uplyne jako řeka napájená neustále novými osvěžujícími prameny, rostoucí do šíře, která nakonec dokáže pozoruhodně obsáhnout všechny etapy lidského života. Stále silnější proud každou chvíli více a více strhává, společně s postupným poznáváním a proměnami postav, které jsou těmi životadárnými zdroji, které se spojují v jediný mocný tok. (02.07.2013)

Zvláštny film bez nejakej super silnej nosnej dejovej konštrukcie, no napriek tomu skoro tri hodiny zbehnú ako voda, lebo tie osudy chcete proste sledovať. Nemecké dejiny v druhej tretine 20. storočia boli veľmi turbulentné a zasahovali do životov bežných ľudí viac než tomu je dnes. A to sa odráža na zaujímavosti životných situácii. Malá a nenápadná sonda do doby. (25.06.2022)

Intimní portrét třech navzájem provázených generací nabízí upřímný pohled autora na své blízké, na okolnosti svého nešťastného dětství a na své vzpomínky. Mistrně vyprávěný příběh jednoho života je podán svižně, zábavně a díky řadě postav, jejichž charakter se neustále proměňuje, budete o této rodině a jejím osudu chtít vědět víc a víc. (03.07.2013)

I když jsem Prameny života pro jeho délku viděla asi na tři zátahy, vůbec nic to neubírá na faktu, že se jedná o velmi kvalitní zpracování autobiografie tří generací. Na celém tomto projektu oceňuji hlavně rozmanitost charakterů jednotlivých postav, protože to bylo tím pravým kořením, které udrželo mou pozornost po celou dobu. Přiznávám, že ve výsledku mé sympatie získal asi nejvíc nejmladší z rodu, Robert, protože projít si tím, čím si prošel on a to bez větší úhony na jeho psychickém zdraví, je opravdu obdivuhodné. V závěrečném finále, kde se setkává po dlouhé době se svojí mamkou, bych osobně neustála, ale Robert z toho vybruslil tím nejlepším možným způsobem. Je to dlouhé životní putování s mnoha útrapami, málo radostmi, ale já myslím, že si určitě zaslouží větší diváckou pozornost. Kromě Moritze jsem neznala téměř žádného herce, ale všichni hráli tak přesvědčivě, jako bych tam v té době byla osobně s nimi.......výborné herecké výkony! (11.01.2015)