Prekliatie žltozeleného škorpióna

Jojo. Absolvování kouzla, hypnóza...a večer jde se koupit! Úúúú....Hodně zábavná Allenovka. Výchozí zápletka o zhypnotizování kouzelníkem za účelem loupeže šperků je nosná a ve Woodyho podání zajímavá a zábavná prošpikovaná řadou vtipných dialogů, detektivní stránkou, stylovou atmosférou, senzační hudbou a v neposlední řadě také oblíbeným Woodyho tématem souboje muže a ženy. V tomto případě tento koktejl fakt hodně dobře funguje,  je opravdu vtipný, a obohacen. A ten  vliv hypnózy  a kouzla tomu dává fakt magickou atmosféru. To mi sedlo. Opravdu unikátní mystická komedie, u které si možná někdy i budete přát, aby neskončila. Woodyho musím pochválit i i jako herce, protože jako neurotický ňoumovitý detektiv, který nevědomky pátrá sám po sobě a skrytě touží po ženě, kterou vlastně nesnáší  je naprosto okouzlující a háže jednu smrtící hlášku za druhou. Celkově perfektní zábava. Naprosto ideální volba na předsilvestrovský večer. Asi jsem byl taky zhypnotizován. TAKŽE TY VEŘÍŠ VÍC SOBĚ NEŽ MNĚ? (31.12.2020)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

Tento Woodyho snímek je sice přeplněn sofistikovaným humorem a spoustou nezapomenutelných hlodů, ale jako celek ho drží především zvláštní a trefná souhra dvou intelektuálně mamutích postav - Allen a Helen Hunt zase nejsou až tak rozdílní, těžko říci, kdo tu má převahu a poslední slovo. Zábavné je pak také porovnat, jak se chová Woody obvykle a jak pod vlivem hypnózy. (01.09.2006)

Prokletí má na novodobou Allenovku až nebývale vysoké hodnocení a vážně mě mrzí, že s ním nevycházím. Helen Hunt nemá s Woodym dostatečnou chemii a i přes slušné slovní přestřelky nebo nápaditý happyend se ani k nadprůměru nedostanu. Nosný příběh totiž působí jako bláznivá komediální jednoaktovka a nic víc. (27.12.2005)

"Můj farář, kterého právě hledají za pedofílii, ten se za mě klidně zaručí." C. W. je borec. Ukradenýho Picassa najde v dalekohledu, hláškuje při tom do všech světovejch stran a nádhernou Lauru vykopne z postele s tím, aby se vrátila, až budou oleandry v plným květu. Prostě borec, pro kterýho není důkazem otisk na místě činu, svědecký výpovědi ani lup schovanej ve skříni. Já jsem tedy v kriminalistice kovanej, ale C. W. posunul tuhle vědu zase o kus dál. Já jsem se přitom bavil velmi dobře, ale možná jsem byl jenom zhypnotizovanej. Pozor na Konstantinopol. Velkej pozor. (13.05.2022)