Únos Natasche Kampuschovej

----- "Bylo to jasné: Přežije jen jeden z nás ..." ----- Nadělil si neposkvrněnou hračku ... to aby nezůstal sám. Přesto ji považoval za méněcenného, nečistého tvora, kterého je nutné zlomit - a přetvořit v poslušnou, snadno ovladatelnou loutku. Neboť hlubšího citu nebyl schopný. Čeká vás depresivní drama, ze kterého mrazí. Škoda slabšího úvodu a kupodivu ne až tak emotivního finále. Jakoby si snímek v začátku nevěděl rady s pocity malé holčičky, jejíž zoufalství muselo být naprosté a zničující - poté, co se ocitla v podzemní kobce bez možnosti úniku. Zrovna tak zvláštně působí závěr - odosobněný a civilní. Jenomže ono je to těžké - mnohdy ty nejsilnější vnitřní bouře nejsou viditelné při pohledu zvenčí ... a šokové zvraty (ať už k horšímu nebo k lepšímu) často prožíváme s určitým zpožděním. Třeba i proto, abychom je vůbec vydrželi - abychom je ustáli. Takže za 4* ... pro Nataschu Kampusch. P.S.: 1) Zdá se, že za všechno zlo světa jsou zodpovědné matky ... neboť čas od času vychovají zrůdu; 2) Někdy si intenzivně přeju, aby existovalo peklo. (01.07.2014)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)

Dost psycho. Těžko si jen představit, co chudák holka zažívala. Oběma hercům jsem jejich role věřil a Priklopila (Lindhardta) upřímně nenáviděl. Tvůrci si vyhrály s neskutečnými detaily, které umím ocenit. Všiml jsem si třeba, že herečka Antonia měla na hodně záběrech fleky na kolenou od neustálého lezení v pokleku v malém prostoru. Na TV film si myslím podali všichni skvělé výkony a film proto hodnotím 4 rychlospojkami. * * * * (27.02.2018)

Thure Lindhardt - (Wolfgang Priklopil) +++ Antonia Campbell-Hughes - (Natascha Kampusch) +++ Trine Dyrholm - (Brigitta Sirny) +++ Amelia Pidgeon - (Malá Natascha Kampusch) +++ Angelina Noa - (Ruská žena) +++ Hudba: Martin Todsharow +++ Produkcia: Martin Moszkowicz +++ (Videl v nemeckom v kine 19.03.13) +++ (22.03.2013)

Zajímavý kousek, který popisuje smutný příběh jedné nešťastné dívky. Film sám o sobě je však lehce prázdný. Příběh popisuje sice dobře, nicméně tak zvláštně až nezáživně, že kdyby skutečnost nebyla sama o sobě napínavá a zajímavá, tak nevím. Němci jsou takový malý evropský Hollywood. Ale svůj vlastní. Originální netolik světový jazyk a dělá si ve svém vesmíru vlastní filmy. O homosexualitě, o řešení světových problémů, o sociologických výzkumech. Němci jedou v mnoha ohledech. Někdy točí dokonalosti. Někdy průmerné kousky. Leč zajímavé. Jako třeba tento. (24.10.2017)