Dobrodružstvá baróna Prášila

Film volně vychází z knihy spisovatele Rudolfa Ericha Raspeho ´The Surprising Adventures of Baron Munchausen´ z roku 1785. Nevěděla jsem, co čekat od filmu, který začíná uprostřed války s Turkem a zároveň se odehrává divadelní představení, které vyžaduje obrovskou představivost od diváka. Fantasie příběhu a zanícených zúčastněných mě však vtáhly do děje. Baron Munchausen se vydává s malou Sally Saltovou na cestu, aby vyhledal svoje bývalé společníky a s nimi pak Turka porazil. Nejprve zamíří na Měsíc, kde najdou Bertholda, nejrychlejšího běžce na světě. Pak utečou do podzemí k bohu Vulcanovi, kde objeví siláka Albrechta. Tady se mi líbila hudba. Na to se dostanou na moře, kde se setkají s Gustavusem, který má vyjímečný slech, Adolphusem, střelcem s vynikajícím zrakem, a baronovým věrným koněm Bucephalusem. Baron se třikrát setká s Andělem Smrti, ale pokaždé se mu podaří uniknout. Svoji smrt najde až zpátky ve městě. Munchausenovo cestování a boje před městem se střídají s jeho vyprávěním před diváky. Stejně jako legendy doplňují historii a je těžké je pak oddělit. Svět je hektický a pokrytecký. Mnoho lidí se z něho snaží uniknout alespoň díky své představivosti. Takový paralelní život není pro každého, stejně jako tento film. (01.04.2015)

Až po shlédnutí Gilliamova Barona Prášila mohu docenit genialitu tohoto nadčasového díla. Tím však nechci tvrdit, že Zemanův film pokulhává za britským ztvárněním, spíš jsem ho jako dítě nedovedl plně docenit. Baron Munchausen Terryho Gilliama je velkolepá, vtipná, pro autora typicky bizardní, ale navýsost vkusná podívaná s velmi zajímavým hereckým obsazením. ____"Dneska je to samá logika a rozum. Věda. Pokrok. Zákony hydrauliky. Zákony sociální dynamiky. Zákony toho a onoho. Není tu místo pro třínohé Kyklopy z jižních moří. Ani pro okurkové stromy a oceány vína. Ani pro mě!“ (28.07.2009)

Obrana fantazie proti rozumářství, a to od naprostého začátku, kdy je titulek „Pozdní 18. století-věk rozumu“ následován výstřelem z děla, po konec - s odjíždějícím baronem na vzpínajícím se oři, jehož silueta se rýsuje proti nebi (což je skvěle využité romantické klišé), který náhle zmizí jako sen. Film napěchovaný vtipem, obrazovými senzacemi , dobrodružstvím a humorem. I když baron, zosobnění fantazie, oblečený do barvitého kostýmu rokokového kavalíra, je občas i směšný a exaltovaný, je přec jen stokrát živější než velitel pevnosti (J. Pryce), zosobnění absolutizovaného rozumu, který je vždy vážný a seriózní a je oděn ve strohý, tmavý oděv byrokrata. Není divu, že v ději pak vystupuje i jako jedna z tváří Smrti. A Umě Thurman to už nikdy tak neslušelo, jako zde v roli Venuše. (05.04.2010)

Očekával jsem excelentní podívanou na vlnách pohádkové fantazie. Bohužel mé očekávání nebylo naplněno stejně jako u starší verze z roku 1961, kterou se Gilliam inspiroval pro natočení svého filmu. Za ty roky je podle mne zde lepší vizuální zpracování, nevidíme tu především ty Zemanovy kreslené kulisy, což je podle mě dobře. Na druhou stranu John Neville v roli Barona Prášila v minisouboji s Milošem Kopeckým neobstál. Příběh je tu lehce pochopitelnější, není tak surrealistický jako u československé verze, ale pořád mě nebavil. Té říše fantazy je tu na mě příliš. [2721. hodnocení, 138. komentář, 75%] (08.02.2019)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)