Dobrodružstvá baróna Prášila

Od tohoto snímku jsem předběžně čekal bezduchou trikovou podívanou. O to více jsem byl příjemně překvapen. V kinech tento film propadnul, ale to neznamená, že není dobrý. Mě se naopak líbil více, než třeba Timebandits, nebo Jabberwocky. Je to velkolepá podívaná a já se rozhodně nenudil. 4* nedávám jen proto, že tolik jsem dal tomu českému a ten je zkrátka lepší. (18.12.2005)

Ze začátku mi film přišel velmi povedený se zajímavou atmosférou a krásnými optimistickými myšlenkami, ale zhruba od příletu barona Prášila na Měsíc se film dostává do strašného zmatku a až příliš často se zasekává v nepříliš zajímavých scénách. Jednoduše řečeno, je to trochu nuda bez zajímavější atmosféry či myšlenky. I když chápu záměr režiséra, který byl určitě pěkný a zajímavý, moc kvalitně se ho zrealizovat nepovedlo. (20.09.2013)

Až po shlédnutí Gilliamova Barona Prášila mohu docenit genialitu tohoto nadčasového díla. Tím však nechci tvrdit, že Zemanův film pokulhává za britským ztvárněním, spíš jsem ho jako dítě nedovedl plně docenit. Baron Munchausen Terryho Gilliama je velkolepá, vtipná, pro autora typicky bizardní, ale navýsost vkusná podívaná s velmi zajímavým hereckým obsazením. ____"Dneska je to samá logika a rozum. Věda. Pokrok. Zákony hydrauliky. Zákony sociální dynamiky. Zákony toho a onoho. Není tu místo pro třínohé Kyklopy z jižních moří. Ani pro okurkové stromy a oceány vína. Ani pro mě!“ (28.07.2009)

Další moje šance pro Terryho Gilliama znamená po čase další film, jemuž za sebe víc než 1 hvězdičku nedokážu dát. Po Svatém grálu a Krajině přílivu jsem si už potřetí jsem si potvrdil, že s tímto režisérem a velkou částí jeho tvorby to vážně nijak nedám dohromady, Gilliamovo zalíbení v čemkoliv se až na velmi drobné výjimky obvykle míjí s tím, v čem bych našel v rámci filmu zalíbení já (byť musím uznat, že náměty si vybírá určitě zajímavé a originální nápady mu neschází). Tohle vnímám jako úplný protiklad k filmu Karla Zemana z roku 1961, kde ono kouzlo fantaskního dobrodružného příběhu (na rozdíl od Gilliamovy verze) za mě skvěle fungovalo, včetně vizuálně osobité i podmanivé poetiky. Navzdory opulentní výpravě a velkolepým trikům jsem ze samotného Gilliamovu filmu stejně velkolepý dojem mít nedokázal, spíše srovnatelný s některými současnými blockbustery, které často charakterizuje astronomický rozpočet, obrovská nálož triků a galaktické akce na jedné straně a absolutně nefungující základní atributy dobré žánrovky (pohltivá atmosféra, zajímavě vyprofilové postavy, humor nebo napětí) na straně druhé. Skutečně povedených scén, jakou byl hlavně zjev krásné víly v otevírající se perle a následní nebeský tanec, bylo za ty 2 hodiny na můj vkus strašně málo, byť prakticky zachránily moje hodnocení od té úplně nejspodnější možnosti. Když tak čtu v Gilliamově profilu jeho vyjádření o Karlu Zemanovi: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl.“ ...jen si říkám: raději ne, pane Gilliame. Ještě by vás náhodou u toho napadlo zremakovat další mistrův film. Myslím, že jedno zprznění zcela stačilo. [30%] (07.03.2022)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)