Cena života

Nejdelší a nejzábavnější minuta v mém životě. Tak jak určitě pan Kubelka chtěl, jak si představoval, že jeho projekt MŮJ PŘÍBĚH V MINUTĚ, bude vypadat, tak tohle on sám ani nevěděl, ani neplánoval. Myšlenka sice dobrá, ale je tady hodně faktorů, které tu myšlenku doslova parodovaly a sabotovaly...Kamera, střih a herci...holka, která vypadá, že by si zasloužila pánvičkou, za ten přiblblej úsměv, pan Kubelka, který na ten hrob civí stejně blbě jako já na prázdnou krabičku od retek a pár celkově dalších drobných chybiček, jako sebevraždička před zrcadlíkem, kterou stejně asi už neuvidí, že? Ať už to bude brané jakkoliv, rozhodně se tvůrci nemusí bát, že by na ně lidé zapomněli. Tak příště u další parodie. (29.11.2012)

I do jedné minuty se dá vtěsnat příběh i emoce, ale to nesměl být takhle špatně zpracovaný. Kamera mi přišla hodně odfláknutá, neškodilo by některé záběry natáčet ze stativu místo z ruky. Herci ač byli jen dva, byli oba velmi prkení a bohužel všechny jejich výstupy doprovází nechtěný smích. I příběh a jeho pointa působí lacině, což ale definitivně sráží zpracování. Příště by to chtělo asi lepší nápad i lepší zpracování. (24.06.2013)

Svět se opravdu v prdel obrací! Například takový já jsem hrál navzdory mé dětské obezitě významnou roli chudého dítěte, postiženého tuberkulózou v tomhle a svou oskarovou kariéru jsem završil rolí ožralého mastňáka, na kterou jsem se po vzoru Dustina Hoffmana poctivě pět let připravoval v zaplivaných nádražkách bez obsluhy. Po takovém závratném vzestupu jsem děsně zpychnul a rozhodl jsem se zkusit doma režii! Výsledkem byl dvouhodinové, mrazivé drama, jenž bylo objektivní kritikou prestižního časopisu "Die anale Unterhaltung" označeno za cituji: "Extrémně zvrhlé!" a "Nechutně realistické!". A mám profil tvůrce na Homobázi??? No, zkuste hádat ještě jednou. Nemám, kurva, nemám. Je to patrně tím, že poté, co můj agent kontaktoval admina s žádosti o nahození celebrity mého formátu, požadoval tento felaci, kterou jsem hrdě odmítl, protože jsem měl zrovna afty. To "Chladný" Majk je jinačí čípek! Okamžitě nadšeně klekl na kolena a začal cumlat Topra. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak by se mohl prokouřit s takovou dementní pičovinou k profílkům v tolik prestižní Homově autokratické stoce. A dokonce se mu povedlo dostat tam i tu ohyzdnou, poďobanou, blonďatou figurantku, která nepochybně bývala jeho gayfriend Robert, než mu začalo být těsno v mužském těle a chyběl mu nějaký ten další otvor a od té doby jsou jen přátelé. Ale abych nebyl tolik příkrý, musím vyzdvihnout tu lopotnou dřinu, která zajisté vzniku tohoto veledíla předcházela. Počítám, že nad scénářem Majk probděl několik nekonečných desítek sekund plných urputné snahy a dobít tu NOKII N96 s VGA kamerou, aby zvládla tu bestiální stopáž, pomocí které na nás mladý umělec vyblil své komplikované nitro, si rovněž vyžádalo nemalé zatížení turbín a jaderných reaktorů. No, a výsledkem tohoto extrémního snažení, při němž ze sebe Majk určitě vytlačil úplně všechno, je něco, co by snad překonal pouze časosběrný, osmihodinový, existenciální dokument o tom, jak mi stárne pleť na pravé ruce. Začnu hned a za deset let mě hledejte vedle velikánů Majkova formátu! Při závěrečném soudu by se nabízelo možná trochu otřepané čurákovi aspoň čuráka, ale ne, budu nemilosrdně objektivní!! Byl to tupý hnus, Majku, kterým by pohrdl snad i Assbook. (02.01.2013)

Z tohohle si jistě vezme pár psychických labilů příklad. Až bude chtít Michal amatér zase něco podniknout, pevně věřím, že zasáhne vyšší moc a zpřeláme mu obě ruce. Příliš krátké a příliš blbé. Vidím, že tvořit může opravdu každý, tak možná natočím kraťas o tom, jak mě donutilo duševní vyčerpání z filmových odpadů, hodit si mašli. (03.01.2013)

Nenávistné hodnotenia celkom nechápem. Isteže - nič prevratné, ani formálne dokonalé sa nekoná. Len prostý, skomprimovaný príbeh zúfalstva z lásky končiaceho neuváženým činom do jednej minúty. Sympatická je dĺžka, hudba, absencia slova a využitie rekvizít, ktoré priniesla ulica, či byt. Áno, je to amatérčina, no rozhodne nepôsobí nejako mimoriadne príšerne. Neobralo ma to ani zďaleka o toľko času než väčšina dvoj-či viachodinových kinospektáklov zbabraného života, či večných zúfalo-nešťastných lások, o ktorých sa tunajší komentárori často nadšene rozpisujú. Tieto kino - výplachové nudy majú zhruba rovnaké myšlienkové posolstvo ako komentovaná minúta. Niečo v zmysle, že život mnohých je v oveľa väčších sračkách, takže my si vlastne žijeme celkom fajn, na čom je mimochodom založená aj drvivá väčšina spravodajstva. (16.01.2013)