Skutočný príbeh Jimiho Hendrixa

Je možné nakrútiť kvalitný životopisný film o hudobníkovi, ktorý nie len že stál pri zrode hudobnej a spoločenskej revolúcie, on dokonca zmenil pohľad na hudobný nástroj ako taký, a nepoužiť ani jednu jedinú jeho autorskú skladbu? Toto je dôkaz, že to možné nie je. Keby sa aspoň autori zaoberali striktne iba súkromným životom mimo pódia, možno by som oko prižmúril ale toto bolo priama hudobná záležitosť bez jeho hudby. Zádumčivý pohľad herca, ktorý už po dvadsiatej minúte otravoval, a jeho neschopnosť imitovať aspoň trocha uveriteľnejšie hru na gitare iba uberajú na kvalite. Do poslednej chvíle som dúfal, že tam bude niečo, nejaký zvrat alebo skutočná udalosť ktorá ma vtiahne do deja.... Ale nič. Vyzeralo to veľmi amatérsky. A hoci jeho krátky a intenzívny život vlastní materiál na kvalitnú drámu a netreba si ani moc vymýšľať, potenciál a absencia autorskej hudby tento film potopili. Scénky ako jam s kapelou Cream alebo zahraný Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band len pár dní po vydaní, sú síce fajn, ale na takých dobrých skutočných udalostiach nie je veľmi čo pokaziť. (16.11.2020)

Není to tak špatné, jak se říká. Jenom je to strašně špatně natočený. Má to furt takový debilní střihy, který mají vypadat zajímavě, ale nejsou. Největší chyba bude hlavně v tom, že tam nejsou vůbec Jimiho písničky. Taky to mělo skončit asi o patnáct minut dřív. Jinak je to vážně koukatelné. Kytaristy by to mohlo bavit víc. A kočka Imogen Poots to taky zachraňuje. 58/100 (01.04.2020)

Netradičně pojaté i zpracované. Film s blbým názvem, situovaný, vlastně, do období, kdy se Hendrix teprve hledal. A přesto, že se zde jedná převážně o necelý rok v Londýně, tak JIMI HENDRIX, božský kytarista, který mohl vzít jakýkoli song a zahrál ho vždy novátorsky a silněji, než byl originál, je zachycen v mezidobí, kdy se už vydal na sólovou dráhu, ale ještě zdaleka nebyl známý, tak stěžejní songy měl hotové už v té době. Film končí cestou na festival do Monterey, kde jeho hvězda zazářila tak silně, že to nemohlo být silnější! Koncertoval, do své předčasné smrti, jen necelé čtyři roky, ale, Jak je ten čas relativní!: stihl prý natočit přes tisíc hodin muziky, která fascinuje a barevně opájí další a další generace muzikantů a posluchačů. Filmový Jimi Hendrix, stejně jako basák Experience, je dokonalý - výzorem, pohybem, gesty, svou zdánlivou letargií s výbuchy zlosti (píseň Manic Depression, myslím, přišla až později). Vynikající práce s muzikou (vrchol je chvíle, kdy si „zahrál s Claptonem“ :) Veškeré reálie doby i nepříliš známé detaily pobytu v Londýně působí zcela autenticky. Poslední třetina filmu, včetně konce, trochu ztrácí, ve srovnání s laťkou nasazenou v první polovině, ale i tak nelze jinak: ***** (05.05.2015)

Film by mohl být srovnatelný s filmem o Doors. Jimi sice výborný kytarista, ale žádná žena by s ním nemohla mít vážný vztah na základě toho, jak většina umělců myslí jen na sebe a on nebyl výjimkou. Jinak ve filmu se vyskytla jenom tráva, což když by hulil jenom trávu tak by asi ještě žil.. Ale nu což. Nemůžu po každém režisérovi chtít aby vytáhnul úplně všechno. Ale určitě tento film oceňuji mnohem víc než Bohemian Rhapsody. (06.09.2021)

Obrovské zklamání pro příznivce jednoho z nejlepších kytaristů všech dob. Jeden by čekal, že film o geniálním muzikantovi bude plný jeho geniální tvorby. Ale to by se jeden šeredně spletl. Nějaké pitomé neumětele spáchalo zločin na rockovém divákovi a namísto špičkové muziky naplnilo film blbýma kecama o ničem. A aby to nebylo málo, tak se nedozvíme ani podrobnosti o Jimiho kapelách a nahraných albech. Už ani nevím, čím tedy ten film byl vyplněný a až na působivé epizodky o hraní na podiu s Ericem Claptonem či o coveru Beatles hraném přímo před zraky Beatles, je to až trapně nudné. Zachraňují to jen sympatické krasavice Imogen a Hayley. Někdo by se měl přiučit u mistra Olivera shlédnutím The Doors, protože právě tak se dělá hudební film o rockové legendě. Natočit film o Jimim bez Jimiho muziky je donebevolající filmový zločin. (16.11.2021)