Rok bez Magora

Je to jak s tím dortem pejska a kočičky.čím víc tam toho dame tim ten dort bude lepší..a tak ta m dáme tam ještě..a ještě.mluví tam ten a ten a ještě ten a na samotného magora tam už pak moc místa nezbylo.hendikep je taky délka.magora jako osobnost uznávám ale koukat na něj dvě hodiny je fakt magorina.ale ti kdo ho taky lajkujete se na to dete podívat (08.02.2013)

Namiesto komentára dám k dobru jednu osobnú historku s Magorom a vlastné zhodnotenie jeho ako človeka. Pri celonočnom posedení v podniku Pivnička (pod Redutou) v Bratislave som sa ho spýtal, prečo onehdy fyzicky napadol v Česku frontmana punkovej skupiny Dead Kennedys Jella Biafru. Magor sa pousmial a odpovedal: "Jéžíš, to byl ale trapas. Já jsem byl v tom, že on za bolševika v rozhovoru pro nějaký anglický noviny řek, že Plastic People of the Universe jsou fašistická kapela. Tak jsem na něj tehdá přímo při recitaci jeho tvorby vyjel, že co tady jezdíš, Ty píčo skurvená přednášet tydlency bláboly, běž domů, ty skurvenče a dal jsem mu pěstí. No a pak mi došlo, že jsem se zmejlil. Snad mi to někdo řek, nebo jsem si vzpomněl, že tu píčovinu o Plastikách jako fašistický skupiné neřek Biafra, ale Johny Rotten ze Sex Pistols. Tak sem se styděl, poněvadž jsem byl ožralej a nestih jsem se tomu Biafrovi vomluvit.". Osobne na neho spomínam ako na nesmierne charizmatickú osobnosť, s úžasne priamym názorom, ktorý sa nerozpakoval komukoľvek ihneď vchrstnúť napriamo do xichtu (podľa mňa mal zmysel pre odhadnutie charakteru človeka). A taktiež ako na človeka, s ktorým sme si ráno pri odchode z Pivničky, spolu s Petrom Placákom, dali na rozlúčku nie jednu, ale hneď tri kapurkové borovičky. Potom hrdo, s klobúkmi nad hlavách, odkráčali Magor s Placákom do hotela Carlton hneď naproti pivnici, kde mali zabeštelovaný nocľah. Tak, a to som Magora videl naživo poslednýkrát. (15.05.2021)

Zajímavé historky z dob normalizace. Kdo tuto dobu nezažil stejně jako já, může si ji pouze představovat a jeho představa bude od skutečnosti zřejmě poměrně daleko. Kdysi jsem četl pár stránek z Magorových labutích písní a docela dost se mi to zamlouvalo, chtěl jsem se tedy kouknout na prostředí, v jakém byly básně napsány. Pokud vám o dané době povídají samotní aktéři, tak je to určitě člověku bližší, než si o tom přečíst na wikipedii. Dokument pojednává o Ivanovi, jakožto o člověku. Magor bez jakéhokoli sporu byl. Ve stádiu maximální opilosti konal spontánně věci, nad kterými se i běžnému opilci začíná rozum pozastavovat. Zřejmě není úplně běžné jít doprostřed obýváku kopat poklad, či si rozdělat ve dřevěné stodole několika metrový "ohýnek". To k němu prostě dle vyprávění pamětníků patřilo a brali ho takového jaký byl. Na straně druhé ze za opileckým magorem ukrýval i inteligentní člověk, který měl co říct a především se nebál to říct. Jednal opravdu impulzivně a spontánně a tohohle si na něm cením. Podobné dokumenty rozhodně neshledávám zbytečnými. Líbilo se mi to. Dozvěděl jsem se hromadu zajímavostí a i jsem se slušně pobavil. Slabé 4 *. (01.03.2015)

Jakousi ikonu před a poté normalizačního undergroundu v Československu jsem více poznal až díky tomuto dokumentu. Hektolitry alkoholu prokládané prózou a ranami obuškem vytvořily Magora. Vulgární, nestřízlivý a s nekontrolovatelnou myslí propojenou s činy. Pár útržků z jeho excesů se tu také najde. Čekal jsem dokument o člověku, který dělal underground v době, kdy byl nejvíce potřeba, ale dostal jsem obraz vychvalovaného, ale i nekontrolovatelného opilce. Pravý underground doby, tedy skupiny The Primitive group, či Plastici, zde slouží jako pozadí. Asi to tak mělo být, ovšem zdlouhavý dokument je od půlky monotonní a ne příliš záživný. Perličky z archívů jako Gottův projev na schůzi Anticharty okořenění emotivním projevem Jiřiny Švorcové, či soukromá fota patří jistě ke kladům snímku. Fotka několika mániček pod nápisem Potraviny LSD je dozajista k nezaplacení. Smysluplný underground doby mi z toho dokumentu nepřipadal tak silný, jaký bez diskuze byl. (09.11.2014)

Magor paradoxně potřeboval totáč + tam definoval své já. To byl on. Boj s komunisty zanechal na něm stopy. Talentovaný básník byl zároveň i velké hovado. Po revoluci jeho hlavní etapa skončila. Zůstal mu hlavně chlast a jeho vlastní expirovaná legenda. Každopádně musel být často nesnesitelný a vnitřně i nešťastný...68%. (22.12.2023)