Alice ve městech
Alice in den Städten
Alice in the Cities
Réžia:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrajú:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Nemecký novinár Philip sa na letisku v Spojených štátoch zoznámi s mladou ženou a jej deväťročou dcérou Alicou. Matka ho poprosí, aby dcérku na chvíľku postrážil, čoskoro však vysvitne, že Philip sa bude musieť o Alicu starať oveľa dlhšie, ako pôvodne predpokladal. Obaja sa tak vydávajú na cestu, na ktorej hľadajú starých rodičov dievčatka. Prvý veľký film Wima Wendersa je zároveň úvodným dielom jeho voľnej trilógie cesty, kam patrí spolu so snímkami Falošný pohyb a V behu času. Road-movie o priateľstve a hľadaní strateného domova od režiséra filmu Nebo nad Berlínom Wima Wendersa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
Záminka, kterou Wenders spojí Rüdigera Voglera s Yellou Rottländer je poměrně průhledná a Wenders se evidentně ani příliš nesnažil tuto průhlednost skrýt. Nepravděpodobný je ostatně celý příběh. Pravděpodobnost zjevně nebyla tím, o co by Wenders nějak zvlášť usiloval. Podobně nehledaný je ostatně i notně prkenný herecký výkon její filmové matky Lisy Kreuzer. Naštěstí příběh stojí a padá s (ne)hereckými výkony ústřední dvojice. Jak Rüdiger Vogler tak i Yella Rottländer působí velmi přirozeně a opravdově. Z naprosto nepravděpodobného příběhu plného nelogičností ti dva svou odzbrojující přesvědčivostí vykouzlí cosi, co má k životu podstatně blíž než je u hraných filmů běžné. Svým způsobem proto "Alice in den Städten" připomíná reportáž. Tenhle paradox ostatně nefunguje pouze zde, ale i v jiných Wendersových filmech. Tradičně skvostná je kamera, která činí z "Alice" v tom nejlepším slova smyslu navýsost estetickou záležitost. Svým způsobem se dá sledovat podobně jako obrazy zavěšené na stěnách galerií výtvarného umění... V kontextu další Wendersovy tvorby jsou velezajímavé myšlenky a postřehy týkající se televize a televizní kultury. Přestože v "Alici" se nejedná o víc než jen jeden z motivů, které se filmem mihnou, pro Wenderse jde evidentně o fundamentální sdělení. Režisér přitom ústy Rüdigera Voglera zcela konkrétně vysvětluje proč nemá rád televizi a televizní kulturu. K tomuto tématu se Weders samostatně a pokud vím nejvýrazněji vyslovil v silně nedoceněném a nepochopeném filmu "Million Dollar Hotel". Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anniehall, jitrnic, kyknos, sestrad, Tanner, Renesco ()
Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … ()
Alica síce patrí k rannej Wendersovej tvorbe, ale myslím, že aj po desiatkach rokoch možno konštatovať, že tento film je možno jeho divácky najprístupnejší. Je sentimentálny, ale nie príliš a ukazuje zromantizovaným spôsobom čiernobielej kamery niekoľko svetových miest a veľkomiest. Nadnesene povedané, Wenders miluje cestovanie krajinou z mesta do mesta a aby mu ho niekto zaplatil, tak pri tom nakrúti väčšinou aj nejaký film. Niekedy je to NY, Amsterdam alebo Gelsenkirchen, inokedy napríklad Lisabon a Berlín. Pridá tam nejaký ten príbeh a občas si zafilozofuje nad podstatou umenia, napríklad nad zmyslom fotografie a televízie a mňa to väčšinou baví. ()
Scenar je svym zpusobem podobne spatny jako matka male Alice. Zpracovanim, ale umi oslovit ne jednoho divaka. Krasna kamera, cela rada navstivenych mist v cele s Wuppertalem a jeho slavnou Schwebebahn. Zajimavy vztah dospeleho muze a mlade holky. Film stoji za pozornost, i kdyz je misty trochu rozpacity. ()
Biják, co se nepodbízí ani nedělá naschvály – dovedu si ho představit jako ideální první ochutnávku nezávislé kinematografie pro někoho, koho definitivně znudil mainstream. Děj nikam nespěchá, ale už dávno jsem nebyl u filmu tak napnutý, jak to celé dopadne. Nádherné industriální obrázky. Funkčně repetitivní hudba od krautrockových legend Can. Přirozené hraní ústřední dvojice a hned několik tajemně půvabných dam ve vedlejších rolích. Polaroidová symbolika. Scéna s placenou televizí na letišti dnes už vyznívá víc jako stará sci-fi než jako někdejší realita. Do toho Chuck Berry a malý bluesman u jukeboxu. Ze všeho dohromady se line poloreportážní-polosnová, usměvavá, teple lidská (nikoli však líbivě sentimentální) atmosféra skoro bez temných podtónů, ty nabudou na síle až v pozdějších wendersovinách. Moc jsme si to včera užili. ()
Reklama