Alica v mestách

Krásně poetická roadmovie o rezignovaném novináři Philu Winterovi (Rüdiger Vogler), který je nucen postarat se o osmiletou Alice (Yella Rottländer) a putuje s ní z New Yorku až do své německé vlasti. Jemný příběh o sympatii a přátelství v anonymním, odlidštěném světě. Silný Wenders - obsahem i formou. Milé a kompaktní hudební podbarvení. Černobílá estetika záběrů, které činí i z průmyslového Porúří malebnou krajinu. (18.08.2005)

Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších. (27.02.2009)

Na začátku filmu jsem se dost nudil, ale od scény na letišti a následné cesty nesourodé dvojice mě to chytlo. Také jsem si musel zvykat na střih, který vždy uťal sekvenci, od které bych čekal, že bude pokračovat. A stejně tak konec, znovu (alespoň pro mě osobně) docela useknutý. Film mě ale jinak bavil, rozvíjející se vztah muže a holčičky mi přišel velmi nosný, dobře napsaný, sem tam i vtipný a jistě za jeho přirozenost mohou i výborní hlavní představitelé. V závěru se mi s nimi vůbec nechtělo loučit, až tak mi oba přirostli k srdci. Akorát…to neustálé připomínání nedostatku peněz postupně působilo trochu nepatřičně, když pořád vesele utráceli. V každém případě tuhle pro mě osobně docela netradiční road movie hodnotím slabšími 4*. (11.05.2013)

Přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával, jsem i dostal. Spíše (ne však zcela) vlídný příběh o člověku, o tvoru dědičně plném chladu a sebestřednosti, jehož druhou přirozeností je ale (trochu paradoxně) cit. Ten dávný rozpor je zde podán pro Wenderse typicky nevelkolepou a malátně rozvážnou lyrickou formou, v příběhu cesty za (vnitřním) domovem. A pro mě mj. od citelné antipatie k hlavnímu hrdinovi až ke smíření. (22.06.2010)

Náhodou se setkají. On chce domů, protože má autorský blok a není schopen napsat jediný článek, ona se jen vracela z USA do Evropy se svou matkou. Jenže matka jí s ním nechá, s cizím člověkem. A tak dochází k překvapivě zajímavému a silnému road movie, které jako kdyby nikdy nemělo skončit. Černobílá mu sluší. (23.05.2016)