Temný prípad - Série 1

Skvelá detektívka, pohrávajúca sa so špirálami, podivnými konárikovitými soškami, pripomínajúcimi Blair Witch, záhadnými vraždami, bláznami v bažinách a okolo bažín, náboženským fanatizmom, drogami, neverou a kadečím okolo. Pritom je to skvele zahrané, dialógovo nenudiace a mysticky a zvrhlo záhadné. Prvá séria je prvotriedna krimi, ktorú druhá ani tretia séria kvalitatívne nedobehli. (23.06.2020)

1.série: Po prvních třech dílech velmi dobré, ale přece jen jsem na základě ohlasů čekal více. Nicméně od čtvrtého dílu tempo nabírá na obrátkách a rozehrává jednu z nejdokonalejších mini sérií, která se může rovnat kultovnímu filmu Sedm. Zápletka kolem podivné vraždy, mizení lidí, náboženského podtextu je vynikající. Vyprávění hlavních detektivů probíhá formou výslechu, kteří se vrací do minulosti a rekonstruují události posledních deseti, patnácti let a celé to krásně naváže do jejich současnosti. Herecké duo je naprosto dokonalé, jejich transformace, vývoj během dekády opravdu bere dech a veškeré vztahové prvky mezi detektivy a lidmi kolem fungují na 100%. Celé je to podtrženo parádním vizuálem, hudbou a syrovou atmosférou. Tak realistickým dojmem, ze kterého až mrazí, mě zatím žádný seriál tolik nedostal, jako první řada Temného případu......100% (06.02.2017)

Jeden z nejlépe hodnocených krimiseriálů všech dob mou pozornost míjí už dlouhé roky, snad jsem před lety viděl i první 3-4 díly, samozřejmě jsem si nepamatoval zhola nic. Nyní došel čas na nápravu, ovšem s pocity, že jsem oproti jiným nezhlédl nijak výjimečnou pecku. Duo zdejších policistů patří za mě mezi jedny z nejlepších herců, co formují Hollywood už od devadesátek a i tady hráli velké prim. Ale samotná kriminální zápletka mě neodpálila tak jako třeba u severského Mostu. [viděno na HBO Max] (31.01.2023)

Jeden z nejlepších kriminálních seriálů posledních let. Jeho rozjezd i vyprávění je pozvolné. Hlavní postavy jsou ale charismatické včele s Mathew McConaughey. Díky tomu a typicky americké jižanské přírodě se mi první série vryla pod kůži. Atmosféra toho všeho je natolik osobitá, že Temný případ nezapadne mezi jiné detektivní seriály. Tleskám tvůrcům a zvláště osobité režii Caryho Fukunagy. 95% (17.01.2016)

Jen sem přesouvám komentář z března 2014, kdy existovala teprve první série: Další seriálový pokus, který nakonec nedostál svým prvotním šancím. Zpětně, po konci 1. série, je patrné, že autoři ani neměli ambice budovat a prohlubovat atmosféru logicky propracovaným příběhem - naděje vzbudili spíš náhodou, především oním dílem, kde Rust cynickými vhledy a komentáři nepříjemně zalézá pod kůži vyslýchajícím policistům, a zdá se, že jeho individualita analytického psychopoustevníka bude prototypem nové postavy, temným, svými pronikavými vhledy a jejich nepoužitelností v okolním světě unaveným chlapem, který má navíc na krku protivného a vyloženě tupého parťáka a podle všeho sleduje nějaký vlastní cíl, proč ještě být na okolním dění zainteresován, a proč právě jako kriminální dekektiv v případu s poněkud mysticizující zápletkou. Autoři seriálu se však mínili skutečně jen svézt na povrchovém napětí temné struny, natažené vlastně dost lacině a na jistotu: vymysleli si dostatečně temný a poměrně zatemněný případ, který si nakonec nepřáli příliš do hloubky vysvětlovat - a ni jeho pozadí, ani jeho rozplétání. Nakonec se ukáže, že horlivý divák si všechny náznaky vykládal příliš sofistikovaně, nechce se tu říct nic víc, než že ve společnosti se vyskytují různí degenerovaní magoři, které je lepší se nepokoušet pochopit, a stačí snažit se je eliminovat, kam až zákon a vlastní síly dovolí. Zdánlivě slibné postavy se od čtvrté epizody začínají rozkližovat, jejich osobitá psychologie se hroutí do tuctových forem a nic znepokojivě nového už nepřinese. Slibný duševní vývoj Rusta končí v žumpě opileckých keců a sebelítostí z traumatu bolestí a drogama rozjebaného mozku, z původně sympaticky nesympatického a dobře zahraného děvkaře a rabijáta Martyho se nakonec dost nevěrohodně stane trapně napravený milující manžel, otec, pracant a citlivý přítel chmurnějšího, depresivního parťáka, až z toho člověka samým dojetím rozbolí ledviny, dospívající dcery a moderní samoživitelka se k němu vrátí s úsměvem na tváři, a na všechny ty logické trhliny v příběhu se nad sociálně šťastným koncem poklidně zapomene (doteď přemítám, jestli ta scéna z třetího dílu, v níž se po louce prochází bílý obr v plynové masce, pozorovaný Martym a Rustem z policejního auta z přilehlé dálnice, která totálně boří všechny naděje na souvislé logické poskládání linky příběhu, tam zůstala omylem, jako důkaz fatální nedbalosti o konzistenci, a nebo jako diverzifikantní akce zklamaného a zdravě nasraného střihače. Nebudu ani vybírat, jestli nad tímhle počinem zaplakat nebo se pousmát, adekvátní je obojí, a briskně přesunu pozornost k něčemu novému, jinak nic. (15.3.2014) (03.03.2019)