Zimní spáči

Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57% (08.06.2014)

Tom Tykwer ma vždy vedel vtiahnuť do deja. Navyše jeho snímky sú zahalené takou zvláštnou podmanivou atmosférou. V tomto prípade tu máme jedno mestečko s lyžiarskym strediskom a v ňom osudový prepletenec niekoľkých ľudí, ktorí sa nevedomky ovplyvňujú viac, ako by si mysleli. Skladačka o jednom nešťastí a hlúpej náhode, ktorá vás prinúti popremýšľať a všímať si aj rôzne detailíky, ktoré spolu utvárajú dej. Môžem len odporučiť. 85/100 (15.03.2017)

Od Tykwera mě kdysi naprosto nadchla Lola, ale od té doby jsem od něj už nikdy nic neviděl (ani nechápu proč), ale nedávno jsem si na něj zase vzpomněl a konečně si řekl, že se od něj podívám i na něco jiného. Od pohledu mě nejvíc zaujali právě Zimní spáči, tak jsem si je sehnal, teď se na ně podíval a popravdě mě to celkem zklamalo. Tykwer svůj styl sice nezapře a stejně jako v Lole se mi tu líbil, ale nemůžu si pomoct, v dvouhodinové stopáži jsem se ho jaksi přejedl, místy mě začal nudil a hlavně jsem po skončení měl pocit, že tu forma dost vítězí nad obsahem, což jsem dokázal brát ještě u Loly (protože tam se mi to do toho příběhu hodilo), ale tady už ne, když se to snaží být vyloženě vážnější a přijít s příběhem plným zásahů osudu, kterému bych měl i věřit, že se může stát. Je to sice jiné, rozhodně je to zvláštní a své, ale tady mě Tykwer moc neuchvátil a celou dobu jsem postrádal nějakou silnější atmosféru, kterou měla snad jen scéna bouračky a pak možná ještě v závěru, ale tam to zase celé bylo poněkud přehnané, takže bych to asi moc nepočítal. Natočené je to opravdu úžasně, ale jen to mi dojmy moc nezachrání, když to jinak šlo mimo mě a vlastně to vygradovalo v něco jiného, než jsem čekal a než se tam hodilo... Slabé 3* (11.03.2023)

Mám pocit, že filmy Toma Tykwera (nádherné jméno, kdo by se tak nechtěl jmenovat, vždyť to už je půlka úspěchu) jsou arbitrární. Tím vím přesně, co chci říct, ale nevím jestli se mi to podaří. Ve slovníku cizích slov jsou uvedena synonyma: libovolný, nahodilý, konvenční; v lingvistice (viz Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky) jde o nahodilost dvou prvků. Např. ve filmu nadměrně citovaná otázka "Woran denkst du - Na co myslíš" nemá v podstatě nic společného se skutečným procesem myšlení. A rovněž tak i další pojmy a jejich reprezentace se navzájem třou proti srsti a jsou spojeny vycpávkami, které nepředstavují kvalitní čalounický materiál. Domnívám se (na rozdíl od mého oblíbeného Flakotasa *****) tedy, že vidět filmy Toma Tykwera je stejně tak dobré, jako je nevidět. Nic moc vám nedají a nic moc neseberou. Navíc si myslím, že jsou slepou uličkou evropského filmu. Možný vývoj se dnes nabízí asi jen v Maďarsku, na Balkáně, a snad i v Pobaltských zemích (Skandinávii z toho vynechávám, ta byla osobitá vždycky). (20.01.2018)

To je asi poprvé, co mi Tykwer nějak zvlášť zrovna nesedl. Úvod je rozhodně zajímavý, ale následné podivné chování některých postav mi zkrátka kazilo celkový dojem. Ctění jednotlivých barev je super - jako pěst na oko - mozek to ví, ale uvědomuje si to jen někde vzadu a divák neví, co to vlastně je. :) Přesto mě to celé nějak obešlo.. (03.06.2013)