Chlapec vo svete príšer

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění. (27.07.2016)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

O anime toho vím asi tolik, co "mistr" Kumatetsu o meditaci. Několikrát jsem do žánru zkoušel proniknout, ale uřvané kreslené postavičky se mi zatím pod kůži moc nedostaly. Po Klukovi ve světě příšer jim ale ještě šanci dám. Tohle mě totiž bavilo. Hodně bavilo. Mamoru Hosoda pro mé v kině(!) uspořádal výlet do světa, který jakoby vypadl ze všech těch rozmazaných dětských snů a přestav. Navíc mi k tomu pustil parádní hudbu, která místy utekla někde ze Sedmi statečných. A světe příšer div se, ono to s animovanými obrázky fungovalo na jedničku. Snad jen ke konci bych se pár střihům nebránil. (14.05.2016)

Film je jednoznačně Hosodův, páchne po něm v každém záběru. Je sice fakt, že některé scény mi přišly nadbytečné, ale i tak jsem si film užila. Na začátku trochu trvalo, než jsem se do toho vžila, ale postupem času jsem si na všechny zvykla a nechala se jimi „oslňovat“. Přestože mi přišlo, že některá směřování příběhu a příchod některých postav tam byl čistě účelový, tak jsem si říkala, že je to jen pohádka čili takové mechanismy jsou v pořádku. Vlastně to není nic víc než kouzelná pohádka o mluvících zvířatech, bajka (?), která má samozřejmě poučení. Nic mimořádného. Ale mně se líbilo. Slabší 4*. (19.03.2016)

Japonci umeji pohadky asi nejlepe. Tato se povedla moc. Neni tedy moc pro deti, protoze se tam probiraji docela dospela temata a chybi tam klasicke disneyovske pitvoreni (zaplat panbuh), ale diky skvelemu vizualu a atraktivnimu svetu by je to mohlo taky na chvili zabavit. V pulce filmu, kdy se resi cteni, studium a skoly, tempo trosku ztraci a bylo by fajn trosku striharskych nusek. Jinak je to ale zabavna, krasna a imaginativni podivana. (01.04.2016)