Indiánské léto

Když jsem si po letech pustil INDIÁNSKÉ LÉTO znovu, užasl jsem. Jako bych ho nově viděl jinýma očima - tohle je tak nádherný a čistý film, že ho lze považovat za takový malý nedoceněný skvost. Navzdory dlouhým letům od premiéry tenhle film ani trochu nezastaral, na rozdíl od většiny typické české produkce z tehdejší doby - tenhle film zraje jako víno a jsem si skoro jistý, že jeho kvality lze plně docenit až dnes, s časovým odstupem. Ať už jde o vynikající herecké výkony představitelek hlavních rolí (famózní Vilhelmová & Issová), nádhernou kameru Miloše Kabyla (nezapomenutelná dlouhá scéna ve vaně s jablky je podle mě možná tím nejhezčím, co se kdy u nás natočilo), nebo třeba skvěle napsané dialogy, za sebe mám jasno - tenhle film je čistá radost, a nezbývá než litovat, že Saša Gedeon točí tak málo. V kontextu českých filmových tvůrců ho osobně řadím k nejzajímavějším osobnostem vůbec, a jeho "skorocelovečerního" debutu si osobně třeba cením mnohem víc, než celé řady jiných populárních filmů z té doby. Další běh času ostatně ukáže, které filmy do budoucna obstojí - pokud jde o mě, na tenhle film bych si klidně vsadil všemi deseti. (19.08.2013)

Neopálené kozičky šestnáctileté Klárky Issové nejsou zdaleka jediným důvodem ke zhlédnutí Indiánského léta. Saša Gedeon je talent od přírody, kterej nedostal tolik šancí svůj talent dokázat. Indiánské léto by se dalo zhodnotit jako malej bráška Idiota. Má společné rysy a společná pozitiva. Nejdůležitější jsou skvěle napsané postavy a dialogy, které přerůstaj český standard svojí hloubkou asi jako sestřenice Issové svojí krásou. Smutná, bezvýchodná, zaostalá, závistivá a necitlivá. Taková je nálada filmu a diagnóza českého národa. (17.01.2009)

Indiánské léto mám velice ráda. Se značnou nadsázkou mi připomíná pravidelné, rodinou zorganizované, prázdninové pobyty u sestřenice na Vysočině. Je mi líto, ale musím přiznat, že diskusí v obdobném duchu jsem na místních zábavách nebyla ušetřena a pravděpodobně jsem se jich i účastnila (což mi můj mozek naštěstí milosrdně vymazal z paměti). Gedeon jednoduše, a přitom jemně, zachycuje pocity nejistého puberťáka, nebo spíš puberťaček; jejich vzájemnou rivalitu a trapnost okamžiku. Tento snímek asi ocení spíš holky. (07.03.2013)

Velice vydařený film o dospívání, který prostřednictvím několika málo symbolů a na prostoru pouhých šedesáti minut postihuje obrovské množství témat. Možná víc, než samotný Gedeon zamýšlel. První část filmu je založena hlavně na absurdně jednoduchých dialozích (-„že bychom se jako nějak citově sblížili“ -„se sbližuj, nikdo ti nebrání“ nebo -„sedni si“ -„nesednu“ -„sedni si“ -„nesednu si“ -„no tak si nesedej“), které mohl vymyslet jedině sám život nebo dostatečně talentovaný scénárista. Když však budete chvíli poslouchat debatu dvou teenagerů, zjistíte, že podobný způsob konverzace není nikterak výstřední, naopak docela přirozený. Pro druhou, lyričtější část, je charakteristická scéna s jablky, u níž nejde ani tolik o obsah samotný, jako o formu, tedy o úhly jednotlivých záběrů a jejich promyšlenou kompozici. Pokud bych měl z Indiánského léta vybrat jediný, nejdůležitější motiv, pak jakési odstřižení se od minulosti, kterému není vždy dobré napomáhat. Někdy je lepší počkat, až to přijde samo, ale pak rozhodně nezůstat u suchého konstatováni „už to přišlo“. Profesionální výkony dvou mladých hereček, ty nejjednodušší techniky snímání využívající a přitom nezvyklého stupně působivosti dosahující kamera, vtipná pointa a schopnost navodit prazvláštní atmosféru „léta imaginárních polibků“ i během mrazivé zimy, činí Indiánské léto nadmíru pozoruhodnou podívanou jak pro vnímavého diváka, tak pro teenagera, který se chce pouze dobře, ne však prostoduše pobavit. 80% Zajímavé komentáře: francis, rawen, kapibara (19.12.2006)

Tomu říkám mistrovství dialogu. Málokdo by se v tom nepoznal. Máte babičku, jež vás po návratu z flámu (doufám, že si rozumíme v tom, že z toho flámu jste se vrátili vy, nikoliv ona) zahrnula otázkami, které byly zcela mimo mísu, přesněji řečeno z úplně jiného světa? Pak vás nejspíše Saša Gedeon tajně odposlouchával, protože tady se poznáte. A poznáte se v takové míře, že se na film budete dívat s trochu provinilým výrazem. Naštěstí vás nebude hryzat jen svědomí z nepříliš vstřícné konverzace s prarodičem, ale dostane se vám i pohledu na to, jak jste kdysi nesměle balili své první holky. Na vaší povaze pak záleží, zda se tomu budete smát, nebo budete chtít svou pubertu vymazat ze svého života. Přiměl vás někdy jiný film k podobným úvahám? Pozorovací talent je jedna strana mince, umění přenést to na filmové plátno je druhou stranou. Výsledkem je kult, kterému nedá zdaleka každý plný počet, ale kdo jej dá, ten o něm nezapochybuje. (14.02.2012)