Veronika se rozhodla zemřít

Asi každý človek si uvedomuje, že stačí malá chvíľa a už tu nemusí byť a možno podľa toho by sa mal správať, konať, žiť. Každý. Možno sa podľa toho niekto aj chová, ale aj tak, potom skĺzne do stereotypu, ten rýchly život ho vtiahne. A ak sa niekto nedá vtiahnuť a žije život podľa toho, tak taký človek ani nemusí čítať knihy P. Coelho, aby mu to pripomenul. Film som dopozerala do konca, neskutočná nuda, dokonca ani hlavná predstaviteľka a hlavný predstaviteľ nehrali tak, aby som si k nim našla cestu. Pre mňa veľké sklamanie. Jediná, ktorá mi urobila radosť bola Melissa Leo, na tú sa mi stačí len pozerať. :-) (27.10.2014)

Veronika sa rozhodla zomrieť nie je zo začiatku ničím výnimočný príbeh. Rovnako ako jeho knižná predloha aj on pokryvkáva v stupňovaní deja a niektoré podnetné a pekné myšlienky a celkový dokonalý obraz bláznovstva, ktorý je tu vytvorený, tak upadá do veľmi zvláštnej polohy práve vďaka tomu, že sa dej nestupňuje tak ako si to príbeh vyžaduje. Možno práve to robí knihy Paula Coelha také iné a čítané. Lenže ani jedna neprekoná lyrickosť Alchymistu. Veronika sa rozhodla zomrieť nemohla dopadnúť vo filmovej podobe lepšie. Emily Young s neskrývanou precíznosťou a detailnosťou vytvára sondu do hĺbín duše obyvateľov blázinca Villet. Film sprevádza krásna hudba, ktorá ako keby presviedčala diváka, že sa pozerá na niečo výnimočné a skutočné. Sarah Michelle Gellar má veľa svetlých momentov - hlavne ten s klavírom bol asi najsilnejším momentom celého filmu. Potom si to trocha kazí, neustálym chodením, pri zvláštnom čľapote šľapiek, ktorý ju sprevádza všade kam sa pohne. Najvýraznejšou postavou je Tucker, ktorého tichý prejav, je tak dokonale minimalistický a až na záver, kde mu ten plač neverím, hrá dokonale. Všetkých ale hravo strčí do vrecka Thewlis, ktorý nemá ani jednu prázdnu scénu a ako doktor Igor je dokonalý. Film aj napriek tomu, že je pekný a rozhodne vo vás niečo zanechá si nezaslúži plný počet - už len kvôli Gellarovej, ktorá nie všetky scény zvládla ako mala a kvôli zmene prostredia, zo Slovinska na USA. Pre mňa je to rovnako zlé ako keby sa Harry Potter odohrával v Japonsku. (19.02.2010)

V následujících pár řádcích zřejmě vyzradím či naznačím pár klíčových momentek z děje, takže doporučuji čtení v tento okamžik zanechat. Začnu asi u autora předlohy, který byl jediným důvodem, který mě k tomuto snímku přivedl. S vysokou pravděpodobností i drtivou většinu hodnotících. Jméno Emily Young vám totiž asi nic neřekne, pokud náhodou nejste členem její rodiny. Paulo Coelho je mistr příběhů a moje očekávání se zabydlela hodně vysoko. O co tedy jde? Sledujete příběh jedné zbloudilé duše, která si zcela správně uvědomuje naprostou zbytečnost a nicotnost svého života, a protože v sobě tahle duše má dostatek soudnosti, tak se svoje účinkování na naší krásné planetě rozhodně ukončit. Dle mého názoru je to nejhorší rozhodnutí, jaké člověk v životě může učinit. Zatím to funguje tak, že každý z nás se jednou v prach navrátí, tak proč tomu chodit naproti? Dle mého názoru je i ten nejnuznější život o pořádný maxi kus lepší než život žádný. Nicméně, pro romanopisce je takové rozhodnutí rozhodně vítané. Malá odbočka, název díla je luxusní a rozhodně dovede přitáhnout čtenáře i filmové diváky. Samozřejmě je Verča zachráněna a ubytována v příjemném prostředí psychiatrické léčebny, kterou vede vysoce neortodoxními metodami jeden sympaťák. Sympaťák ji zalže, že Verču čeká posledních pár týdnů života. Následuje značná část stopáže, kdy jsem se topil v nudě. Verča totálně rezignovala na život a režisérka nám sází jeden melodramatický záběr za druhým. Nedovedl jsem se naladit na stejnou emoční vlnu. Verča si postupně začne uvědomovat cenu svého života. To je běžné, spousta lidí si uvědomí cenu něčeho až v okamžiku, kdy o to přijde. Pozor zvrat, Verča se zakouká do místního zombíka. V podstatě to, před čím se snažila utéct ji pohltí. (Tímto narážím na úvodní monolog o rodině a dalších věcech.) Žije tedy tak, jako by měl být tento den dnem posledním. Přesně tak, jak by to mělo být. Tímhle vším jsem proplul absolutně bez emocí. Vsadil bych svoje boty, že kniha by byla bývala rozumnější volba. No, co už nadělám. Pointu znám, četba ztrácí smysl. A právě ta pointa, to rozuzlení, ten šokující závěr je to jediné, co z celého snímku shledávám extrémně vydařeným. Verča ve skutečnosti zatím neumírá. Doktůrek ji tou výše zmíněnou riskantní lží naplněnou pořádnou hromadou lidskosti vlastně dal druhou šanci na život, což se málokomu poštěstí. V ten moment se vám všechny záběry z filmu v hlavě tak nějak spojí. Závěr se mi tedy líbil. I byl velmi pěkně a citlivě natočen. Celkově nemohu hodnotil lépe než slušně, protože jsem nadšením během sledování zrovna neomdléval. Coelho napsal mnohem moudřejší knihy, po kterých sahám výrazně raději, a které, troufám si tvrdit, by si zasloužily filmové zpracování mnohem víc. (14.08.2015)

Pod názvem Veronika Decides to Die se neukrývá adaptace vynikající knihy Paula Coelha jak by se mohlo na první i druhý pohled znát. Filmová verze režisérky Emily Young má totiž k původní psychologicko filozofické sondě do života několika obyvatel psychiatrické léčebny stejně tak daleko jako texty povrchních popových songů k životu. Na rovinu musím říct, že jsem měl s filmem už od prvních minut totální problém. Původní knížka byla prvním dílem celosvětově oblíbeného a uznávaného spisovatele se kterým jsem se setkal a rozhodně ne posledním. I o filmovou premiéru se postarala právě Veronika a musím říct, že po ní už se rozhodně na žádný film podle Coelhovi knížky, který v budoucnu natočí, nepodívám. Hrůza mě jímá především při pomyšlení, že mi právě Veronika se rozhodla zemřít přišla ze všech těch knížek, co jsem od autora přečetl, jako nejvíce vhodná k filmové adaptaci. To by ale někdo nesměl scénář osekat na sérii chladných výjevů s postavami, kterým nevidíte do hlavy a nedokážete si k nim vybudovat žádný vztah. Všechny se sice pohybují po původních drátkách knihy, ale absolutně neživotně, vedeni loutkařem, který se nezmohl k ničemu jinému než jen k doslovné adaptaci ze které ovšem byly odstraněny veškeré myšlenkové pochody postav a vedlejší linie obyvatel léčebny. Korunu tomu všemu dodává Sarah Michelle Gellar, která od dob Buffy nedošla k žádnému hereckému růstu a i v „coelhovském“ dramatu zůstává naprosto béčková. Ve výsledku jsem vydržel hodinu, 9 minut a 59 vteřin. To, co jsem viděl mi naprosto stačilo abych věděl, že o ten film už nikdy víc nezavadím, protože nemá co nabídnout ani po filmové stránce. Nezajímavý záběr střídá nezajímavý záběr, aby ho v zápětí vystřídal… nezajímavý záběr. Když porovnám jak mě oslovila původní literární forma s tím, jak mě ta filmová znechutila, musím podotknout, že Veronika Decides to Die trpí veškerými neduhy převodu knihy na plátno a možná jich ještě pár nových přihodila. Obvykle sice nemám ve zvyku hodnotit film aniž bych ho dokoukal, ale v tomto případě nemůžu jinak. Poslední půl hodina by totiž v tomto případě byla jen zbytečným zatloukáním hřebíků do jíž pečlivě zatlučené rakve. 15 % (01.01.2010)

Melancholické rozjímání o smyslu života doprovázené perfektní muzikou, za kterou přidávám jednu hvězdičku. Tvorba Paola Coelha mě nikterak neláká (četl jsem pouze Alchymistu) a na tento film jsem se podíval, protože jsem byl zvědav, jak zvládne Sarah Michelle poněkud odlišnou roli, než zabíječku upírů. Zvládla ji myslím velice solidně, byť film občas lehce nudí, ale díky už zmíněné zajímavé muzice se jedná přeci jen o příjemný zážitek. (11.05.2011)