Comrade Kim Goes Flying
Obsahy(1)
Propagandistický film ukazuje Severní Koreu jako zemi, kde pracující třída dosáhne naplnění svých snů, a vyhýbá se jakémukoli zobrazení současné reality. Hornice Kim se touží stát akrobatkou a její strastiplná cesta vede jasně k cíli. Podobně i evropští producenti zřejmě toužili proniknout do uzavřeného severokorejského filmového průmyslu jako první, a vytvořili proto ve spolupráci s místním štábem pohádkový příběh plný barev a úsměvů. To, co severokorejskému divákovi přináší únik od skutečnosti, může nám Evropanům připomenout, jak manipulativní film dokáže být. (Febiofest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (15)
Film z KLDR jsem snad ještě neviděl, tudíž jsem si sehnal tenhle, abych mohl posoudit kvalitu jejich kinematografie. A je to teda bída. Celé to působí dost amatérsky, jak po filmařské stránce, tak herecké. Příběh sice je do jisté míry apolitický (vůdce se řeší jen asi dvakrát), zato nás čeká totálně nablblá romantická sci-fi komedie z paralelního světa či divné utopie, kde jsou všichni strašně šťastní, neustále zde svítí Slunce - a to i když prší - a celý svět je harmonický a nádherný. Já vím, že ta pohádkovost byla záměrná, ale co s tím, když to strašně nudí a nebaví. Nejzajímavější stejně na tom všem je ono exotické prostředí, do kterého se normální smrtelník nedostane (a když jo, nejspíš už z toho prosluněného ráje neuteče). A když to porovnám s jinými romantickými komediemi, tak aspoň ty vtipy nepůsobí trapně jako třeba v The Pefect Kiss. Hodnotí se to blbě, ale celkově asi za 2*. ()
Jak téhle roboticky působící, nic neříkající blbosti může někdo dát více, než 2 hvězdičky opravdu nechápu. Jde o film, ve kterém už zezačátku víte, jak vše skončí. Hlavní hrdince nikdy není do cesty hozen klacek na delší dobu než pár vteřin, všichni jsou na sebe pořád až nepřirozeně hodní, stále veselí, šíleně ochotní a znepokojivě usměvaví. Je to Flashdance bez čehokoliv, co činilo Flashdance klasikou. Celý film sice působí, jako kdyby byl natočen v přibližně stejné době, ovšem žádnou super osmdesátkovou hudbu či neironicky silnou a soběstačnou ženu v hlavní roli tady nenajdete (navzdory mnoha popisům filmu, které ho nazývají 'progresivním'). Doopravdy je toto jen další nestydatý nástroj propagandy, který má za úkol vysvětlit, že v KLDR je možné vše...když máte tu správnou 'revolucionářskou duši' a budete pracovat společně! Není tady nic, co by hlavní hrdinka dokázala sama. Všude kam jde má před sebou pozametanou a naleštěnou cestičku a všichni jí ve všem vyhoví. Na to, že má SKBL být komedie, jsem se snad ani jednou nezasmál. Kdybych byl jedním z evropských filmařů, kteří na snímku pracovali, dost bych se za sebe styděl. ()
Nevím, proč měli producenti potřebu si před filmem kálet do vlastního, ale faktem je, že je to klasicky debilní propagandistické dílko, kde je uhelný důl obložen barevnými - čistými - kachlíky, v bytech je prezentována technika jako kazeťák 80. léta a telefony, které jste mohli vidět v první série Nemocnice na kraji města. Tvůrci nebyl schopní ani natočit celý film na stejný typ kamery a to nemám namysli dokumentární záběry. Proč tedy tak vysoké hodnocení? Je to sranda - doufám, že i někomu dojde, jak té vší snaze nejde přehlédnout, do jakých sraček může zemi komunismus dotáhnout. Dost si u toho člověk vzpomene na některé místní výtvory z 50./70. let, jenže u těch se člověk prostě tolik nenasměje. Doufám , že jako příští pomoc severokorejské kultuře poletí Troška s Magnuskem a že si je tam nechají! ... 50% Febio 2014 ()
Vůdce Kim rozhodl o tom, že severokorejský cirkus bude nejlepší na světě a dal profesionálům několik velmi užitečných rad, díky nimž je možné tohoto cíle dosáhnout - a soudružce s velkým snem a o něco menším talentem tato slova vyléčila z deprese z vlastní nedostatečnosti... Jasně, je to na první pohled nevinná zábava, kde ani tak nevadí, že se odehrává v prostředí dolů či na stavbě, hold to jsou reálie dnešní Severní Koreji, ale podrobit všechno "Kimovi ze stroje", který náhle vyřeší krizi, stejně jako uvědomělý vůdce dolů, jenž velkoryse obětuje svoji největší údernici, protože sny se maj plnit nejen o Vánocích? Propagovaná nevinnost filmu je jen součástí propagandy a i když v daném žánru často realita prochází přikrášlujícím filtrem, kolchozy jako vystřižené z Disneyho technicolorových pohádek přeci jen překračují únosné hranice. Připočítáme-li stylistické postupy, které skutečně odpovídají úrovni našich půlstoletí starých filmů, otravný výkon hlavní představitelky či animační předěly které odpovídají vga počítačové grafice počátku devadesátých let, nelze snímek označit za nic jiného než filmový debakl. Odpad nedávám jen proto, že film je dokoukatelný do konce, vypráví srozumitelně a poměrně svižně, navíc dokáže zaujmout alespoň svými akrobatickými sekvencemi. A na závěr jeden postřeh: zaujala mě obtloustlá postava cirkusového akrobata, mezi nímž a Kimovou se zrodí láska - až příliš připomíná současného severokorejského tvůrce. Že by se s jeho nástupem prosadil i nový ideál mužské krásy? ()
Galéria (2)
Fotka © Koryo Group
Před projekcí nás západní producenti podráždění slovem propaganda v programu Febia potřebovali důsledně ideově zorientovat v jejich díle. Nuže, co jsme se dozvěděli: SKBL je dílem apolitickým, univerzálně lidským, zacíleným na severokorejského diváka a hned v několika pohledech přelomovým, když staví vůbec poprvé v dějinách tamní kinematografie do popředí hrdinku, údajně emancipovanou a rozhodující se z vlastní vůle. Samozřejmě můžeme útrapy soudružky Kimové vnímat jako roztomilý, neobratně vyprávěný a "hluboce lidský příběh", to od nás však vyžaduje jistou míru ignorance. Předně - o žádné emancipované a nezávislé hrdince nemůže být řeč. Rozhodování soudružky Kimové a její vzestup "vsjo vyše" je vždy motivován kolektivním rámcem, který slouží jako korektiv a povzbuzení tam, kde jedinec selhává. SKBL není příběhem triumfu individua, ale síly a odhodlání pracující třídy, což si nevymýšlím, protože to tam postavy opakovaně zdůrazňují. Subjekt tu vždy jedná v pevně hierarchicky vymezeném mocenském rámci, na jehož vrcholu stojí Vůdce, který rozhodl, že svět bude takový, jaký je (což nám opět sdělí jedna z postav, když soudružka Kimová nejvíce pochybuje). Údajná univerzální lidskost je přesně to, o co hraje každá ideologie a je jedno, jestli nad ní vychází Vůdce-slunce, nebo marketingová fráze o plnění snů, která by mohla být, co já vím, sloganem banky. V tomto ohledu lze brát "anti-propagandistické" vyjádření tvůrců jako výrok onanisty, který, byv přistižen s vocasem v ruce, tvrdí, že neonanuje, nýbrž si laská úd. Co nám tak SKBL prozrazuje o severokorejské kinematografii: hrají tu lidské automatony, které demonstrují emoce (především radost) tak, aby nebylo pochyb, o co se jedná. Kamera tyto emoce ukotvuje v jednoznačném prostředí (když se soudruzi baví o lásce, v pozadí plují květinami nazdobené lodě plné randících párů). Humor se omezuje na neškodné rodinné škorpení a hartusící dědky. Scény "budování" a kolektivních radovánek jsou z části převzaty ze zřejmě dokumentárních filmů, což je vidět na kvalitě vizuálu. Situace, kdy postavy dělníků "staví" nový dům, kterážto činnost spočívá v omítání obludné panelové ruiny, pamatující mladá léta Kim Čong-Ila, je nejlepší ideologický "slip of tongue" celého filmu. Pokud shrneme ideologický půdorys, vzorec vyprávění a motivickou stavbu, je SKBL v podstatě modelovým produktem stalinistické bezkonfliktnosti a spíše než "Juche Flashdance" evokuje Sequencovu Cestu ke štěstí. Otázka, co s podobným filmem dělá publikum, je na bíle dni. A) pohoršuje se nad propagandistickou stupiditou zločinného systému B) směje se té naivitě a tiše se raduje z toho, že má nad "hrdiny" převahu (nemá) C) k smrti se otravuje, protože ten film i pro milovníka propagandy nenabízí vůbec nic objevného a jen málo podnětného. Tak jako tak mi není úplně jasné, čeho tahle "kulturní výměna" mezi východem a západem měla dosáhnout. Producenti totiž ze všeho nejvíc připomínají turisty, kteří jedou do Severní Koreje s cestovkou, projedou si "indiánskou rezervaci totality" a na konci se dojmou u tance růžolících dětí, protože "to je přeci krásný, když se děti jen tak radujou". Jenže ono není nic "jen tak". Ani to čtverné salto soudružky Kimové. P.S. V souvislosti s Žižkovou metaforou prozření z ideologie jako brýlí, které se bojíme si nasadit, se nabízí otázka, jestli se podobné filmy netěší u západního publika oblibě především proto, že ho utvrzují, že žádné brýle nepotřebuje, protože "ten klam přece jasně vidí". () (menej) (viac)