James Bond: Spectre

Jste prázdný, pane Bonde a žijete ve světě plném ruin. Tohle tuším někde někdy zaznělo a Mendes to zfilmoval. Spectre je letargický svým tempem, přitlumeným potemnělým vizuálem Hoyteho Van Hoytema. Jenom Newman má tendence hnát to dramaticky dopředu. Bondovka omotaná chobotnicí a zalitá inkoustem zmaru. V mnoha ohledech naivní, povrchní, ale podržela si mě spolehlivě 150 minut. Objektivně si plnou palbu nezaslouží, protože v podobném ranku letos nekompromisně vládne tematicky podobná MI V. Ale tahle klopýtavá procházka vylidněnými místy před demolicí důstojně uzavírá čtyřdílnou psychoterapii nejunavenějšího Bonda, který vlastně nechce být, tím kým je. Ale už nikým jiným být neumí... Kdyby tímhle celá série končila, jsem spokojený. Btw. props za ukrytou message, že Heineken je dobrej tak na zalévání myších děr. (05.11.2015)

Bond uvězněný ve světě Jamese Bonda. Existuje možnost volby? Kdepak, pravidla toho, co se musí stát, jsou moc pevná. Dotaženost a komplexnost zacykleného Skyfallu se neopakuje, pokud byl přirovnáván k druhému Nolanovu Batmanovi, Spectre je trojka - film natolik zatížený sám sebou, že se skoro rozpadá před očima. Ale je to rozpad poměrně fascinující a hodně pěkný na pohled. Možná ještě přesnější je přirovnání k Nebeské bráně, kdy režisér vymlký kontrole realizuje ambice zároveň značné, ale z jiného úhlu jakoby banální... Mám rád podobné fetiše. (03.11.2015)

Orgastický opening a celkové príjemné výpravné poňatie, podporené odvážnou stopážou, ktorá mi nevadila - naopak filmu dodávala veľkofilmovú rozmáchlosť (Hoytema a Mendes si sadli). Potešilo ma prepojenie s ostatnými Craigovými bondovkami, akčné scény a maličkosti ako drsné prekvapenie vo vlaku či čakanie na nádraží v púšti (pripomienka Hitchovho North by Northwest). Vďaka nim odpúšťam aj sympatického komika v roli rádoby alfa záporáka (WTF?!), lenivo vykradnuté darkknightovské finále (akoby tej inšpirácie Nolanom nebolo dosť) i to, že sa Bond spustil s vráskatou MILFkou (zatiaľ čo jedinú naozaj krásnu ženu filmu nechal v openingu ležať na posteli oblečenú). (03.12.2015)

„TA ORGANIZACE SE JMENUJE SPEKTRE…“ /// Craig pokračuje v nastoleným trendu agenta z masa a kostí, obdarovanýho neuvěřitelnou klikou a slabostí pro hezký ženský, co rány nejen rozdává, ale i poměrně dost schytává. Mrzí mě, že končí tímhle rozporuplným filmem. SPECTRE je OSOBNÍ a proto je to víc drama, než thriller, což by se dalo přežvejknout, kdyby tady bylo víc akce (ještě víc!). Mendez je v dramatech jako „doma“. Zřejmě proto je dramatickej Waltzův záporák. To může potěšit mě, ale nedramatickej divák se v některých pasážích prošťourá z nudy nosní dírou až někam k uchu. SPEKTRE pro mě není zklamáním, ale zkrátil bych ho. Když ale voni toho potřebujou tolik říct! Vidím, jak se snažej - nudný informace získavaj během fajnový honičky či sexu, ale bohužel je ta honička (i sex) na tenhle příběh strašně krátká. Vyřeším to šalamounky - ten film si 3* nezaslouží, ale čert ví, jestli jsme se neviděli naposledy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju příběhy, ve kterejch má brácha príma bráchu. 2.) Furt říkám, že Bond má bejt hlavně drama! /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (14.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)