Odpad město smrt

Očekávání zůstalo nenaplněno. Měl jsem především problém s humorem snímkem. Chvíli mi připadalo, že se asi mám smát, jindy mě spíš mrazilo. Trvalo mi také, než jsem si zvykl na divadelní formát, hodně zvláštní dialogy a ještě podivnější postavy. Postupně mi navíc začala nit filmu utíkat, sice nuda na řadu nepřišla, ale stále se nemůžu ubránit pocitu, že snímek zůstal někde na půl cesty. Počin hodný pozornosti to jistě je, avšak hodnotím pouze průměrem. (04.08.2013)

Nejsem fanouškem divadla a jeho jediný klad pro mě spočívá v autenticitě zážitku. Proto jsem odpůrcem zfilmovaných divadelních her, neboť odpadá jediný klad a zůstává jen dupání do prken a přehnaná dikce. Ani nevím, nepřijde mi to jako vina Hřebejka nebo herců (jen Žida, který měl být z povahy věci übercharismatický, mohl hrát někdo jiný, než nemastný klon Lišky ze SZ), ale vina už samotné předlohy, které (dle viděného) nemá skoro co nabídnout a o co zůstává i po letech aktuální, o to je plytší provařeností témat a mělkostí závěrů, myšlenek. A nebo to možná vina Hřebejkova ansámblu je a jiná parta tvůrců by i z takové předlohy vyždímala působivý kus. O důvodech se tedy můžeme dohadovat, ale výsledek je stejný. (03.12.2012)

Překvapivě působivá adaptace zřejmě dobré divadelní hry nebo německé filmové předlohy, kterou chci někde vidět. Výborné obsazení všech rolí (až je mi líto, že jsem nikdy nebyl na téhle partě v Divadle Komedie v Pařízkově éře) a výkony (opravdu dobrá uvěřitelná líbačka!), díky divadelnosti jsou dialogy dobře napsané. S dnešní dobou tvoří Pechlátův týpek s obavami z islámu a migrace pobavující kontext. Filmu dodává dobrou noční atmosféru zkaženého města kamera a práce se světlem. Kdyby radši vznikalo víc takových filmů. (08.10.2019)

Na divadle jsem sice Odpad město smrt neviděl, ale protože mám Fassbindera slušně přečteného, rozumím tomu, že si to chtěl vyřídit s německými měšťáky, establishmentem, který se nikdy za Fassbinderova krátkého života s válečnou minulostí důkladně nerozešel, se všemi konformisty, proti kterým se levičácký bouřlivák vymezoval, když o tom tak přemýšlím, tak ho štvalo kde co a kde kdo. Se znalostí německých dějin chápou asi všichni, proč se objevil ve hře velký Žid, a s povědomím o Fassbinderově sexuální orientaci pochopíte, proč jeho postavy mají tak komplikovanou sexualitu. Přenesením hry do českého prostředí se ale tenhle kontext ztrácí a zbyde těžkopádná snaha o velké umění. Zásadní problém mám i s Gabrielou Míčovou. Její prostitutka Romi, aspoň jak ji chápu, měla být uprostřed těch sobeckých zrůdiček, jedinou lidskou bytostí, která se nechá ostatními zneužívat, a člověk k ní měl cítit přinejmenším soucit. Míčová, netuším, jestli je to jejím herectvím, nebo na mě tak působí její osobnost, mi ale přijde stejně odpudivá, resp. nesympatická, jako celý zbytek té podivné sešlosti. Celkový dojem: 25 %. (23.03.2015)

Člověk je rád, že to české kino dělá i něco jiného, než obyčejně, ale stejně k tomu zas potřebuje znásilnit Fassbindera a Lucernu. Takže Václavák zase v trochu jiném světle a Lucerna v tom nejtradičnějším. Má to své momenty, Pechlát jako transka zpívající Haničku patří mezi to zábavnější, ale pak už to jde dolu. Stereotypy o židovských machinacích a jejich gay podomcích náleží vypůjčenému prostředí a Praha s tím tolik nekoresponduje, jako by například mohl ten Berlín, že. A absolutně si netykám s výkonem Gabriely Míčové, neb mám ještě v živé paměti její fiaska v Zázracích života a toto nebylo zase o tolik jinde. (22.11.2012)