Orange Is the New Black

Baví mě, jak se nejen Piper, která se do vězení dostala jakoby omylem, ale všechny charaktery vyvíjí. Baví mě odskakování do doby na svobodě, které strašidelnou ženskou hodí do zcela jiného světla. Naopak mě nebaví momenty, kdy mi příjde můj intr před lety nepohodlnější než tohle vězení. Už nevím, co mě k Oranžový vedlo, ale dneska, jak se blíží konec druhé série, si začínám rozplánovávat porce, protože se ještě nechci s tímhle babincem loučit. Zvláštní je, že hlavní postava mě tolik netáhne, zato vedlejší skoro všechny. Jediný castingový lapsus vidím v obsazení Jasona Biggse - ty Prcičky z něj čiší na sto honů. Kdo se z nich ale dokonale vymanil, je Natasha Lyonne, i když stále je tendence jí obsazovat do rolí silných, trochu obhroublých žen se sklony k nevyžádanému poradenství, ale jinak je to herečka famózní, tady to rozjíždí na celý čáře. Další trefa je v podobě Laury Prepon ze Zlatých sedmdesátek, tentokrát černovlasé a mnohem drsnější. Taky celá černá parta je dechberoucí, nejvíc Lorraine Toussaint jako Vee, co naskočí až do druhé série. Nechybí tu ani náboženská fanatička, buddhistka, transka, ruská šéfkuchařka, svérázná ostraha ... a stejně jako všude se tu drbe, droguje, nenávidí i miluje, sexuje, něco se shání a něčeho se tu zbavuje. Super scénář dovoluje herečkám špičkově odehrát lidi z masa a kostí, ke kterým - teď nevím, jestli bohužel nebo bohudík - si vytvoříte vztah, a v rolích se vyřádit (kde všechny ty úžasný herky vzali?). A že to občas z dáli zavoní telenovelou ... nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně vybroušenou a chytlavou záležitost. . PS: neskutečná gradace střemhlav druhou řadou, ale místo třetí série se raději věnujte háčkování, to nebude taková marnost - tohle je škola zlomených srdcí říznutá vyšší dívčí a sešup do rozčarování. (01.08.2014)

Výborná záležitost na karanténu. :) Ale začnu negativy: ústřední postava je nejdříve nemastná neslaná, postupem času se z ní stane nesnesitelná kráva, nehledě na to, že tý herečce prostě nic nevěříte, jak je afektovaná. Ačkoliv by si někdo řekl, že je to důvod to zabalit, OITNB má tolik co nabídnout co se ostatních charakterů týče, že je to v závěru jen taková malá vadička na kráse. Připadá mi, že si to i sami tvůrci uvědomují, protože postupně Piper vcelku odsunuli do pozadí. Kdo však dostává víc a víc prostoru (bohužel) je Crazy Eyes, která nejdříve baví, vyvolává lítost, ale po padesátým hysterickým záchvatu během jednoho dílu už prostě člověka šíleně irituje. Občas mi připadá, jako kdyby už taky scénáristé nevěděli co s ní. Podobně to vnímám u těch vylízaných meth heads. :) Nicméně všechny ostatní postavy jsou vymyšlené téměř geniálně. Naprosto jsem si zamilovala černošky a hispánky a jejich slovní přestřelky, kterými občas uhodí hřebík na hlavičku. Miluju ten černý, leckdy rasistický humor. :D Výborný jsou i Red s Friedou nebo Nicky a Lorna. Scéna, kdy Piper hádá, jestli umírá babička prostě nemá chybu. Jen dějově se Orange občas zadrhne a chvíli trvá, než se zase rozjede dál. Ale z dlouhodobého hlediska mě to fakt baví. Škoda změny prostředí v posledních řadách, kvalita tím význačně utrpěla, i když zase přinesla něco jiného v podání dvou znepřátelených sester. Poslední série je však vyloženě depka, podobající se spíš na Wentworth. Škoda, protože u OITNB jsem očekávala hlavně humor. (05.05.2020)

Uf. Přišlo to podobně s Wentworthem, který je proti tomuhle dost nuda. Nicméně se zásadně nekouří... moooc amér na lesby, mooooc amér na cigára? Tohle by tam asi moc nevadilo, ale co mi fakt vadí, je ta neuvěřitelná nelogičnost různých prvků ve scénáři. Nejsem si jistá, jestli ty šíleně očividné chyby vznikly až při natáčení, resp. u režie, ale je to do očí bijící a bolící. Něco mezi lepší tři - horší čtyři. (04.01.2014)

Tak máme za sebou celých sedm sérií a tak je čas to nějak shrnout. OItNB v první sezóně začalo lehce rozpačitě, ale podařilo se zde smysluplně nastřelit solidní jádro charakterů, jejich vzájemné vazby a prostředí, které přes jistou stylizaci působí relativně uvěřitelně.. Ve druhé sérii to všechno chytilo druhý dech a jistá poutavost, vynalézavost, lehkost a neotřelost se suverénně držela až do konce série čtvrté... Obrovský propad série páté a jen mírné zlepšení v sérii šesté bylo pak pro diváka mého formátu čirou frustrací a vlastně jsem měl seriál za vytěžený, unavený, mrtvý.. Proto pro mě bylo velmi příjemným překvapením, že na finální sedmé sérii si tvůrci zase (konečně) dali fakt záležet. Je vidět, že ze sebe svědomitě vymáčkli to nejlepší aby ta velká rozlučka byla smysluplná, soustředěná a důstojná. Alespoň letmo se rozloučila většina herců. Scenáristi hezky uzavřeli dlouholeté zápletky.. A.. v naprostém finiši to bylo vlastně i dojemné.. OItNB asi nikdy nebude má seriálová srdcovka, ale rozhodně je to seriál který ve mě zanechal nějakou stopu.. (31.08.2019)

První díl mystifikuje svým vážným a pateticky emočním vyzněním, avšak pokud jej přetrpíte, dočkáte se skvělého a odlehčeného "sborníku" nápaditých, zábavných a barvitě vykreslených charakterů. Jedna zajímavá postava střídá druhou, vyznění zůstává realistické, ale podání je většinou příjemně odlehčené. Je vidět, že Oranžová neaspiruje na druhý Oz - tedy na seriálovou špičku - zdaleka ne každý díl zaslouží plné hodnocení, ale seriál jako celek představující komplexní, funkční mozaiku, přeci jen většinu dnešní vyumělkované, či jiným způsobem odlidštěné/neautentické tvorby nepochybně poráží... 9/10 (26.04.2016)