Druhá tragédia Fantozziho

Fantozzi na druhou, tak i tak je to blbost na xtou, ale baví, a to je hlavní. Problém je v tom, že já si na Fantozziho vzpomenu hlavně díky tomu, že jezdí cyklozávody, což bylo v prvním díle, a proto jsem ho měl tak rád. Druhý díl je taky velká zábava, ale ten problém je právě ten, že v něm není žádná dost silná scéna, kterou bych si rád zapamatoval. Nechci na to nijak nadávat, je to už trochu větší blbost, a trochu autoři všemu nadsazujou, ale stále je to obdobná legrace, která postupně v dalších dílech snižuje kvalitu. Každopádně já se u tohohle zasmál rád, i když to všecko vzešlo z blbosti samotného Fantozziho, který evidentně věděl co dělal, protože mi to občas přišlo fakt ujetý až moc. I když kam se na to všecko hrabe jeho rodina. Už fakt, že tak dokonalou rodinu dokázali autoři vymyslet, dokazuje, že tenhle film, zas tak nenormální oproti předchozímu rozhodně není. (06.04.2008)

Sociálny podtón jednotky (Fantozzi, 1975) v prvom pokračovaní je stále prítomný, navrch však presakuje producentská túžba po extrémnej grotesknej bláznivosti v snahe diváka predovšetkým pobaviť. Sociálna kritika je takouto komikou, vytvorenou pre rehot diváka kina, potlačená do úzadia. V pamäti tak ostane skôr Fantozziho prepálený dlhý jazyk ako upozornenie na stupňujúce sa poľovnícke šialenstvo so stále agresívnejšími poľovníkmi, loviacimi jeden druhého. Bizarne zvláštnou a pomerne vydarenou vsuvkou je svojrázna pocta filmu Krížnik Potemkin, ktorý svojim zamestnancom premieta jeden z vysoko postavených manažérov - milovníkov filmového umenia. Diskutuje sa aj o Griffithovi, Murnaovi, Kabinete dr. Caligariho a Dreyerovi, čo by ma zvlášť pri komediálnej ľudovej talianskej filmovej sérii nenapadlo. Čerešničkou na torte tejto epizódy ostáva záhadný československý film, ktorý sa z technických príčin nepremietal. Zvyšok "Druhej tragédie Fantozziho" tvoria viac či menej vtipné scénky s prestreleným humorom. Podávané v slede za sebou začnú byť opakovaným konceptom aj postupom času nehumorné a nezaujímavé. 38% (05.05.2014)

První pokračování příběhů pana účetního Fantozziho (Paolo Villaggio), o kterém se dá napsat naprosto shodný komentář jako k první dílu. Některé skeče jsou zábavnější, některé méně. Ty zábavnější byly později mnohem vtipněji natočeny znovu jako součást Malérů pana účetního I a II. Asi nejzábavnější scénkou bylo nucené sledování prastarého ruského filmu, pod přísným dohledem jednoho z ředitelů firmy, ale i tato scéna by potřebovala trochu pošťouchnout. Škoda že tu nejsou půl hvězdičky, tento a stejně tak první film by byly přesně na 2.5*... (10.07.2014)

Nemám rád komedie, které se snaží být vtipné za každou cenu. Problém filmů s Fantozzim je právě v absenci kontinuálního děje, který by směřoval odněkud někam. Chápu, že tyto filmy jsou pro pobavení a nemají za cíl přinést filozofická moudra. Přesto - tento druh humoru je prostě přitažený za vlasy, Fantozzi ze sebe dělá hňupa, který každému jen podlejzá... Neznám v reálu jediného člověka, který by se takto choval. Vytvářet z každé situace uměle vtip, tomu se pak už ani nedá zasmát. Pro mě nestravitelné i za deštivé neděle, dokonce bych to nebral na DVD, ani kdyby mi za koupi ještě zaplatili. (08.09.2009)

Vtipy o sadistickém nadřízeném, co nutí své podřízené sledovat osobní kopii němého filmu Křižník Potěmkin, jsou geniální a zvláště jeho vyústění v revoluci a následné potrestání. Jinak ranné filmy o největším smolařovi jsou na jedno brďo. žádný děj, jen zlehka pospojované gagy (různé kvality). I přesto vítečná zábava pro milovníky jednoduchých špagetykomedií. (15.09.2009)