Dělníci bulváru (S02E01)

Také jsem od Vítka čekal preciznější zpracování, ovšem, když se člověk vydrží dívat až do konce, tak ho musí na druhou stranu obdivovat, že to v půlce nezabalil a nešel se za roh vyblejt. Třeste se všichni více či méně veřejně známé osobnosti, je tu jeden záměrně bezpáteřní a nezdravě sebevědomí šťoural, vyzbrojený koksem, nulovou morálkou i bezcharakterním přístupem ke své povinnosti. Zaprodá i svého otce, proč ne, určitý společenský standart je nutné držet. Jestliže za svůj vrchol považuje několika minutovou show na nejamatérštější a nejzaprodanější televizní stanici, není k tomu už nic moc co dodat. Je nutné si také vybrat správné spolupracovníky. Podivné stvoření s květem ve vlasech či všudybílci s fotoaparáty. Skoro dva milióny lidí chtějí denně číst to, co pro ně tito lidé shánějí. Skutečně chtějí? Ano, jsou tak vychováni. I po zhlédnutí tohoto výletu do světa povrchnosti, lží a zákeřností si myslím, že jednou zde bude generace, která bulvár potřebovat nebude. Otázka je, co ho nahradí. Nic dobrého to asi nebude. (21.04.2014)

V Dělnících bulváru neexistují měřítka ani kontext událostí (jakou akci na začátku sledujeme, kolik na ní bylo lidí, čeho se přesně týkala), je to jen sestříhaný klip. Jako manipulativní hříčka v podstatě ok, Klusák na to má talent. Jako dokument tvářící se, že reflektuje realitu, samozřejmě k ničemu. Něco nového to řekne jen někomu, kdo o bulváru vůbec nic netuší, jinak je to v podstatě jen čiré naplnění voyeuristických choutek diváků, stejně jako bulvár sám a stejně jako Klusákova tvorba. Na rozdíl od Smetany a starších, kde to bylo diskutabilní, tady už není opravdu žádný vnitřek a výpovědní hodnota, jen přežvýkání statutu quo na nejpovrchnější a nejefektivnější úrovni. Většina lidí má přesně takovouhle představu a tenhle dokument jim tu představu zábavnou formou potvrdí, aby dokumentarista i divák mohli být spolu chytří a lepší než ti, o kterých film vypovídá. (17.04.2014)

Některé výrazy jsou nenapodobitelné...Impérium vrátilo úder, kosa narazila na kámen. Tvůrci dokumentů Český sen, Český mír či Dobrý řidič Smetana, kteří realitu často aranžují, inscenují či provokují, potkali silnějšího soka. Jejich exhibice zůstala trpasličí proti exhibici antihrdiny, jehož chtěli zdeptat, kazatele bulváru Pavla Novotného. Sice je mu špatně rozumět, přesto se na jeho velkohubém slovníku Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vyřádí. Snímek sám přitom neodhaluje nic převratného. Novotného přezíravost vůči "Čecháčkům" polykajícím levné drby o takzvaných celebritách vyzařuje stejně umělou pózu jako jeho povalování v trenkách v kruhu rodinném. Vlastně nejvypjatější prvek představuje nechuť jeho ženy k mužově práci; obraz batolete mezi nimi už karatelsky vydírá. A hlavně celý film dělá Novotnému reklamu jako hrom.Že je bulvár tvrdá dřina? Jistě, která není, ale démonizovat ji či zužovat na požitky z rautů je směšné. Že se z koncertu Ivety Bartošové dělá on-line přenos, aniž je redaktor vůbec uvnitř, lidi z branže nepřekvapí a čtenáře neodradí. (21.05.2020)

Nápad a odvaha jít do takového tématu je chvályhodná, že dokument vlastně ve finále nic neřekne, zamrzí. Klusák se snažil, Novotný je chytrý, Štiplová mimo a zbytek branže až příliš mlčenlivý. Plusové body sbírá dokument tím, že se k němu vyjádřil pravděpodobně každý, kdo se na sociálních sítích pohybuje, a v mnohém ukazuje, jak lidi (ne)umí vnímat věci z více perspektiv, či alespoň trošku většího odstupu. Takže vlastně dobrý. 3 a ½. (18.04.2014)

„Já přijdu na večírek, šáhnu jí na prdel, pošlu pár lidí do hajzlu, nažeru se na rautu, napiju se dobrýho šampusu, přijde mi na účet 90 tisíc a má mi z toho bejt blivno? Pane bože, někdo to dělat musí! Že musím přežívat tady s tím póvlem? Já mezi ně moc nechodím. Já jsem dělník bulváru jenom…“ Velmi zábavný dokument, a to i ve chvílích, kdy si divák plně uvědomuje, že se tohle skutečně děje, i když pak mu ten smích poněkud zhořkne. Nicméně trefnější název už být zvolen ani nemohl, i když hlavní roli má především jeden „dělník bulváru“ Pavel Novotný, neuvěřitelná postavička, kterou můžete stejně dobře nenávidět a pohrdat jí, jako s ní sympatizovat či v některých ohledech snad i souhlasit (někdy vám vlastně ani nic jiného nezbude). Způsob natáčení mě také bavil, zvláště dobrým tahem na branku byla volba hudby (Nymanova Time Lapse) evokující postupný rozklad, nebo také série mořské plody-kolotoče-vibrátory, všechny o tom, že se „to“ děje všechno pořád dokola. Osobně jsem měl problém možná jenom s některými ne úplně zvládnutými vstupy samotného režiséra či poněkud vypočítavým závěrečným pohledem na dceru. Za nejzajímavější pasáž filmu však považuju konkurz, ten byl opravdu parádní a tolik říkající. Z výroku o Bartošové zas trochu zamrazí...Přes mírné nedostatky to vidím na solidní 4*. (31.05.2014)